Na další ze série populárních literárních vycházek jsme se vydali v neděli 12. listopadu 2022. Tentokrát se vycházka konala v rámci festivalu Den poezie a básník města Prahy Vít Janota nás provedl taji Libně.
Sešli jsme se u Libeňské synagogy, která marně ale důstojně bojující s ostřím času a nezájmu okolí. Zde jsme si vyslechli báseň Víta Janoty, která vzdává hold synagoze, ale i v Libni všudypřítomné osobě Bohumila Hrabala. Ostatně naší další zastávkou bylo místo, kde kdysi stával domek s číslem popisným 24, tedy Hrabalovo bydliště. Teď je zde parkoviště. Spisovatele neodmyslitelně spjatého s Libní tak připomíná už jen Zeď Bohumila Hrabala.
A pak už byl čas vydat se vzhůru. Přesněji na vrchol kopce, který rozděluje svérázné kolonie Na Kotlasce a Na Hájku. I na Hájku najdeme stopy Bohumila Hrabala. Ve své povídce Moje Libeň vzpomíná: „A skoro každý večer, někdy i dosti pozdě, jsem tiše stoupal nahoru na Hájek, jindy na Šlosberg, abych se tam z vrcholku nemohl vynadívat na Libeň prostírající se pode mnou, když tam na obzoru se třpytila světla centra Prahy.“ O dvou ze čtyř prvorepublikových nouzových kolonií a jejich zajímavém osudu si můžete přečíst například zde.
Z úzkých uliček kolonie Na Hájku jsme se vrátili zpět do údolí k Rokytce a dále k Libeňské sokolovně a malými schůdky až dolů do Thomayerových sadů. Poslechli jsme si úsměvnou místní legendu z knihy Karla Michala Bubáci pro všední den, kde figurovala i nedaleká socha primátora Jana Podlipného. A výpravu zakončili v téměř legendární hospůdce U Budyho na Libeňském ostrově.
Vskutku svérázná Libeň nás všechny překvapila a zanechala v nás mnoho silných dojmů. Ostatně jako většina míst na našich literárních vycházkách. Už se těšíme na další!
