Viděli jste už někdy podobný domeček? Tyhle přerostlé ptačí budky s knížkami se u nás ještě nevyskytují, ale na ulicích amerických měst potkáte takzvané Little Free Libraries (Malé svobodné knihovny) čím dál tím častěji.
Autorem originální myšlenky je Todd Bol, který první podobnou knihovnu (na snímku v záhlaví) zřídil v roce 2009 před svým domem. Miniaturní „škola“, naplněná knihami, měla být svéráznou poctou jeho matce, bývalé učitelce, vášnivě milující knihy. Nezvyklý objekt se stal středem pozornosti kolemjdoucích. Když zájem ani po nějaké době stále neutichal, Todd Bol si uvědomil, že vymyslel něco, oč lidé opravdu stojí. „Bylo opravdu zajímavé, že šlo o průřez populací. Bylo to něco jako literární ‚pítko‘, kde se lidé shromažďovali a diskutovali o knihách způsobem, jakým by to nikdy nedělali, kdyby se prostě jenom potkali na ulici,“ řekl k tomu.
Zde se můžete pokochat malou fotogalerií (Všechny fotografie jsou převzaty z oficiálních stránek Little Free Library).
Za poslední dva roky se v USA, ale i v mnoha dalších zemích (včetně Ghany a Afghánistánu), objevilo již skoro 1800 správců originálních miniknihovniček. Každý z nich knihovnu sám zařídil a neziskové organizaci Little Free Library zaplatil 25 dolarů, za něž obdržel tabulku a číslo. Při vlastní stavbě miniaturního domečku může správce buď projevit vlastní iniciativu, nebo vyjít z návodu, uveřejněného na oficiálních stránkách organizace. Lze si také objednat celou „stavbu“ již hotovou. Autoři konceptu doporučují užívat v maximální možné míře recyklované materiály, přitom však má být knihovna co nejodolnější vůči nepřízni počasí a naprosto bezpečná pro své okolí – proto musí například být výplň dvířek z plexiskla.
V některých případech, třeba v Iowa City, pyšnícím se od roku 2009 titulem UNESCO kreativní město literatury, pomáhá zakladatelům knihoven finančním příspěvkem obec. Hnutí kapesních knihoven si klade za cíl překonat Andrewa Carnegieho, známého amerického milionáře a filantropa z počátku 20. století, který založil a vybavil 2 509 knihoven. Každá „budka“ je evidována a zanesena do mapy.
Jak to vlastně funguje?
Knihy v knihovničkách nejsou nijak chráněny proti krádeži. Nesou pouze nálepku, která oznamuje, kam patří. Půjčit si je může kdokoliv a nepotřebuje k tomu žádný průkaz, dvířka jsou otevřena všem. Není na závadu, když se čtenář rozhodne, že si některou knížku ponechá, ale měl by místo ní přinést jinou, pokud možnou takovou, která ho osobně oslovila. A i když zmizí více knih, není pro místní problém knihovničku vybavit novými svazky – ostatně není jich třeba příliš mnoho, jedna skříňka obvykle neobsahuje víc než dvacet až třicet svazků. Najdete tu romány, ale i dětské knížky, nejrůznější praktické příručky a dokonce kuchařky. Kapesní knihovny neslouží shromažďování knih, ale především propagaci čtení a posílení místních společenství. Lidé z okolí se u nich můžou scházet, vyměňovat si knížky a bavit se o nich.
Na slova o tom, že v době tabletů a elektronických čteček je zakládání pouličních miniknihoven trochu v rozporu s trendy, odpovídá Bolův spolupracovník Rick Brooks, že „lidé nám znovu a znovu říkají, že na tom, mít knihu fyzicky v rukách, něco je. Má to smysl. Knihy mají nějakého ducha, který se elektronicky nepřenáší.“
Schází vám ve vaší ulici knihovna?
Kdy asi tenhle nápad dorazí i k nám? V sousedním Německu už mají knihovničky dvě. Napadá vás nějaké místo, kde by to kapesní knihovně slušelo? A nechcete se do toho pustit zrovna vy?
