V rámci vlastní rodiny zaujímal Kafka – podle tehdejších pravidel v měšťanských rodinách – privilegované postavení. Na rozdíl od svých sester navštěvoval německé gymnázium a měl (poměrně) svobodnou volbu, pokud šlo o směr studia a o zaměstnání. Jeho společenské styky však byly rozhodně pod přísnou kontrolou stejně jako u sester.
S rodiči, v jejichž bytě žil ještě ve svých 31 letech, měl Kafka velmi rozpolcený, napjatý vztah. Na jedné straně mu opakovaně dávali najevo, že se mu vlastně „až příliš dobře daří“ a z toho důvodu nemá tušení o opravdových životních problémech (čímž mínili především materiální problémy). Na straně druhé se rodiče o jeho potřeby přesahující materiální zabezpečení zajímali jen málo.
Kafku proto celý život trápil pocit, že rodičům a celé rodině dluží něco, co jim nemůže dát. Pokud šlo o důležitá praktická rozhodnutí, zůstával sice neoblomný – otci se nepodařilo udělat z něj podnikatele, ani ho odradit od zasnoubení s Julií Wohryzkovou – nicméně strach z toho, že jej rodiče budou posuzovat nepříznivě, se mu celý život nepodařilo setřást, i když většinou na jejich výtky reagoval chladně.
Až do pozdních let se Kafka opakovaně snažil tento konflikt zpracovat. Téměř veškeré jeho dílo se vyznačuje problémy závislosti a duševní fixace na mocné autority. Ortel a Proměna líčí dokonce do detailu, jak rodiče zničí svého syna. Kafkovy pokusy dosáhnout větší nezávislosti tím, že změní místo pobytu, nakonec selhaly kvůli nepříznivým okolnostem během světové války. A ani jeho pokus řešit nesnesitelné napětí obsáhlým, nelítostným, ale i smířlivým Dopisem otci nevedl k úspěchu.
Teprve společný život se sestrou Ottlou v Siřemi, dlouhé pobyty na ozdravných kúrách podmíněné jeho nemocí a nakonec přesídlení do Berlína přinesly jistou úlevu. Až do posledních týdnů svého života však Kafka přísně dbal na to, aby měl vůči rodičům určitý odstup a aby neovlivňovali žádná jeho rozhodnutí.
Hermann Kafka
Hermann Kafka, otec Franze Kafky, se narodil 14. září 1852 Oseku v jižních Čechách. Jeho otec byl řezník. Jak to bylo v rodinách židovských řemeslníků a obchodníků zvykem, on a pravděpodobně i jeho pět sourozenců byli již od dětství vedeni k práci. V letech 1872 až 1875 byl na vojně, poté šel do Prahy. Tam nejprve pracoval jako obchodní cestující. V době svých zásnub s Julií Löwy se začal připravovat na to, že založí firmu, a v době kolem svatby (3. září 1882) otevřel velkoobchod s galanterií a módními doplňky. Několikrát se stěhoval po Starém Městě a svůj obchod pozvolna zvětšoval (měl až 15 zaměstnanců), což znamenalo společenský vzestup.
Role, kterou měl Hermann Kafka v životě svého syna, je dodnes sporná. Na jedné straně byl jistě hrdý na synovo vzdělání, které Franz uzavřel promocí a které zdaleka překračovalo jeho vlastní horizont. Na druhé straně byl zklamán, že synovo očividné nadání šlo ruku v ruce s jeho naprostým nezájmem o veškeré obchody. Hermann Kafka nebyl žádný bezohledný tyran, své děti určitě nikdy neuhodil. Avšak i v jejich dospělosti na ně nadále vyvíjel verbální i morální nátlak, aby je přinutil přizpůsobit své životní plány jeho představám. Odchylky se setkaly s nechápavými, často ironickými nebo opovržlivými poznámkami – čímž trpěl především Franz, ale také mladší dcera Ottla.
Ani o synovu spisovatelskou činnost se Hermann Kafka příliš nezajímal. Považoval ji nejprve za koníček, později za nevýnosné umění, které zdržuje od výnosnějších činností. Společenský žebříček byl osou světonázoru Hermanna Kafky. Obdivoval každého, kdo dosáhl blahobytu, a důsledně se distancoval od všech, které společensky předstihl. Jeho syn si brzy všiml, že tento oportunismus byl v protikladu vůči Hermannovu živelnému a neústupnému jednání. V červenci 1918 Hermann Kafka obchod prodal jednomu příbuznému a za utržené peníze koupil nájemní dům. Po smrti svého syna podepsal smlouvu, která určila Maxe Broda za vydavatele pozůstalosti. Doře Diamantové přiřkl 45 procent z příjmu vydaných publikací. V posledních letech života byl Hermann Kafka chatrného zdraví, na jedné fotografii je v invalidním vozíku. Zemřel 6. června 1931 v Praze.
Julie Löwy
Julie Löwy, matka Franze Kafky, se narodila 23. března 1856 v Poděbradech. Pocházela z židovské podnikatelské rodiny, která měla mimo jiné pronajatý pivovar. Julie měla pět bratrů. Její vzdělání se pravděpodobně omezovalo na domácí soukromé vyučování.
V roce 1876 se rodina přestěhovala do Prahy. V roce 1882 poznala – pravděpodobně prostřednictvím dohazovače – Hermanna Kafku. Ten byl v té době ještě zaměstnán jako obchodní cestující, ale už žil v Praze. Téměř současně se sňatkem otevřeli Kafkovi obchod s galanterií, v neposlední řadě díky Juliinu věnu.
V tomto obchodě Hermann sice vystupoval jako rozhodující osoba, nicméně Julie i přes šest porodů a přibývající povinnosti v domácnosti pracovala v obchodě podobné hodiny jako její muž. Podílela se zde také na všech důležitých rozhodnutích.
Na rozdíl od svého láteřivého a věčně reptajícího manžela byla Julie vyrovnaná, pragmatická, přitom přátelská a velmi oblíbená dáma. Typické pro ni bylo, že se vždy snažila časté konflikty mezi svým mužem a dětmi jen přidusit, místo aby hledala skutečná řešení. A to většinou s argumentem, že Hermanna musejí „šetřit“. Kafka jí tuto vlastnost vyčítal.
Jelikož Julie k literatuře neměla žádný vztah, zůstávala vůči intelektuálnímu vývoji svého syna lhostejná a není známo, jestli někdy nějakou jeho knihu četla.
Po prodeji obchodu v roce 1918 šli manželé Kafkovi na odpočinek. Po smrti muže 6. června 1931 se Julie Kafková přestěhovala ze Staroměstského náměstí do domu, který v roce 1918 koupili v Bílkově ulici 4. Žily v něm již jejich dcery Ottla a Elli se svými rodinami, stejně jako Juliin bratr Siegfried. Zde 27. září 1934 zemřela.
Elli Kafková
Gabriele (domácky „Elli“) Kafková se narodila 22. září 1889 v Praze jako nejstarší dcera Julie a Hermanna Kafkových. Chodila do německé dívčí školy a později do soukromého vzdělávacího institutu pro dívky. 27. listopadu 1910 se provdala za obchodního zástupce Karla Hermanna (1883–1939), s nímž měla tři děti: Felixe (1911–1940), Gerti (1912–1972) a Hannu (1919–1942).
Přestože Elli otcovým chováním trpěla stejně jako Franz, začala mít zjevně důvěrnější vztah s bratrem teprve po té, co se vdala. Na jaře 1915 ji Kafka doprovázel při návštěvě jejího muže, který sloužil v Maďarsku, a ještě rok před svou smrtí cestoval s Elli a jejími dětmi během letních prázdnin do Müritzu na Baltskému moři. Kafka se intenzivně podílel na výchově a vývoji dětí, jak to dokazuje obsáhlá korespondence s Elli. Jeho naléhavé doporučení, aby děti přihlásila do školy s reformním konceptem v Hellerau, však Elli odmítla.
Během hospodářské krize 1929 se rodina Hermannova dostala do finančních potíží. Konkurz rodinného podniku a smrt Karla Hemanna nakonec vedly k tomu, že Elli Hermannová byla stále více závislá na podpoře svých sester.
Společně s dcerou Hannou byla Elli Hermannová 21. října 1941 deportována do ghetta v Lodži. Žila tam dočasně se sestrou Valli a jejím mužem během jara 1942. Byla patrně zavražděna ve vyhlazovacím táboře Chelmno na podzim 1942.
Valli Kafková
Valerie „Valli“ Kafková, druhá dcera Kafkových, přišla na svět 25. září 1890 v Praze. Navštěvovala německou dívčí školu v Masné ulici a později soukromý vzdělávací institut pro dívky. 12. ledna 1913 se provdala za obchodního úředníka Josefa „Pepu“ Pollaka (1882–1942), s nímž měla dvě dcery: Mariannu (1913–2000) a Lottu (1914–1931).
O vztahu Franze a Valli víme jen velmi málo. Ze všech sourozenců to byla právě ona, která měla s otcem nejméně problémů. Navenek působila vyrovnaným a zdrženlivým dojmem, měla však jazykové nadání a byla zjevně velmi sečtělá. Koncem října 1941 byli Valli a Josef Pollakovi deportováni do lodžského ghetta. Na jaře 1942 tam po nějakou dobu žili s Elli a její dcerou Hannou. Stejně jako její starší sestra Elli, Valli Pollaková byla pravděpodobně na podzim roku 1942 zavražděna ve vyhlazovacím táboře Chelmno.
Ottla Kafková
Ottilie „Ottla“ Kafková narozená 29. října 1892 v Praze byla nejmladší sestrou Franze Kafky. Nějakou dobu chodila do dívčí školy v Masné ulici, a poté zřejmě přestoupila stejně jako její starší sestry na soukromý vzdělávací institut. Po ukončení školy jako jediná ze sourozenců pracovala v obchodě svých rodičů.
Ze tří sester měli s Franzem nejužší vztah. Pod jeho vlivem se také zajímala o sionistické hnutí a vstoupila do Klubu židovských žen a dívek. Když se během první světové války rozhodla, že v západočeské vesnici Siřem převezme malý statek patřící rodině švagra Karla Hermanna, bratr ji podporoval při tom, aby si své rozhodnutí prosadila i proti silnému odporu otce.
Ottla Kafková statek obhospodařovala od dubna 1917 do podzimu 1918. Od podzimu do jara u ní byl i bratr, který po vypuknutí plicní nemoci hledal ozdravení na venkově. Od listopadu 1918 Ottla navštěvovala zemědělskou školu ve Frýdlantu v Čechách, v březnu 1919 se vrátila zpět do Prahy. Její pokusy najít práci v zemědělství selhaly.
15. července 1920 se Ottla provdala za Čecha a katolíka Josefa Davida. Jejich vztah začal již před začátkem války, rodiče se o tom ovšem dozvěděli teprve poté, co Davida propustili z vojenské služby. Hermann Kafka měl i přes všechny sympatie k ženichovi pochyby kvůli jeho národnosti a náboženství, ale Ottla si opět po silných dohadech s otcem prosadila svou.
Narození i vývoj obou dcer Věry (1921) a Heleny (1923) Kafka s velkou účastí sledoval. Také se snažil mít dobrý vztah s Ottly manželem. V létě 1922 strávil s rodinou Davidovou tři měsíce na venkově, v Plané nad Lužnicí. Byla to Ottla, kdo v Kafkových posledních letech, během jeho nepřítomnosti v Praze kvůli nemoci, vyjednávala s nadřízenými prodloužení jeho dovolených či odchodu do penze. V posledním roce Kafkova života ho navštívila v Berlíně a Kierlingu a udržovala s ním písemný kontakt.
Ottla Davidová se svým mužem neměla šťastný vztah. Jejich odloučení během války bylo dlouhé, a po svém návratu našel Josef místo mladé dívky zralou ženu unavenou samostatnou prací v zemědělství. Avšak ještě podstatnějším důvodem byl Davidův konzervativní a národní český postoj, který odporoval výchově a osobnosti jeho ženy. V únoru 1940 bylo manželství, které Ottlu Davidovou chránilo před pronásledováním Židů, formálně ukončeno.
Ottlu deportovali do Terezína v srpnu 1942, na začátku října pak doprovázela transport židovských dětí z Polska do Osvětimi. Hned po jejich příjezdu, 7. října, zde byla Ottla Kafková zavražděna.
Texty: franzkafka.de (napsal Reiner Stach, pro kafka2024.de přeložila Kateřina Lepic)
