Kafka měl celý život jen malý, avšak ustálený kruh přátel, kteří bydleli převážně v jeho domovské Praze.
Jediné přátelství, které je dokumentováno dopisy a zasahuje až do doby, kdy Kafka chodil do školy, je s Oskarem Pollakem. Toto spojení zřejmě skončilo, když Pollak po dostudování Prahu opustil.
Jako dvacetiletý pak Kafka poznal Maxe Broda a Felixe Weltsche, brzy na to také Oskara Bauma. U Bauma se přátelé pravidelně scházeli, aby si navzájem předčítali ze svých rukopisů. Tyto vztahy byly pro Kafku nejintenzivnější, udržoval je až do své smrti. Především Max Brod se pro Kafku postupně stal (přestože jejich charaktery a mentality byly velmi rozdílné) nepostradatelným přítelem, který ho nejen psychicky podporoval, ale také se ho nepřetržitě pokoušel motivovat k literární tvorbě.
Získat Kafkovo přátelství nebylo jednoduché. Vycházelo to ze skutečnosti, že se na základě svého kolísavého duševního stavu bál přebírat povinnosti a zodpovědnost; často přetrvával v jisté distanci, aby si pojistil možnost občasného úniku. Pokud tato jím stanovená pravidla nebyla akceptována, mohlo dokonce dojít k přerušení vztahu – to se stalo Ernstu Weissovi. Také herec Jizchak Löwy byl Kafkovou zdrženlivostí čas od času rozčarován. Nakonec i student medicíny Robert Klopstock, jeden z mála nových přátel v Kafkově pozdějším životě, se musel teprve učit jednat s Kafkou obezřetně, a co nejméně majetnicky.
Tyto problémy se ztížily díky světové válce, která znemožňovala cestování a ohraničila tím Kafkovy společenské kontakty na Prahu; k tomu ještě tuberkulózou, která ho nutila k dlouhým ozdravným pobytům v odlehlém prostředí daleko od města, kde – s výjimkou Klopstocka – nenašel žádné odpovídající partnery k rozhovoru.
Kafka byl, zřejmě už v dětství, psychicky nápadně izolovaný, místy osamělý. Rozhodně však nebyl společensky izolován, nýbrž měl v Praze mnoho známých: bývalé spolužáky a kolegy ze studií, účastníky diskuzí, (z Čítárny a přednáškové síně německých studentů, pražského „Fantakreisu“), kolegy a klienty Úrazové pojišťovny dělnické, zaměstnance z obchodu rodičů, literární známosti z kaváren jako byl Franz Werfel a Otto Pick. V neposlední řadě také pár mladých sionistů, které poznal díky Maxi Brodovi. Jelikož se všichni tito známí pohybovali převážně na pražském Starém Městě, často se všichni náhodně potkávali – to byl zřejmě jeden z podstatných důvodů, proč Kafka své domovské město považoval za tísnivé na rozdíl od cizích metropolí jako Berlín a Paříž, které vnímal jako osvobozující.
Obsah článku:
Max Brod
Max Brod se narodil 27. května 1884 v Praze. Otec, Adolf Brod, byl ředitelem banky. Matka, Fanny Brodová, rozená Rosenfeldová, pocházela ze severních Čech. Brod měl bratra a sestru. Otto (1888 – 1944) byl zaměstnaný v bance, kromě toho hrál výborně na klavír, a také se často účastnil společně s Kafkou výletů a dovolených; byl zavražděn v Osvětimi. Sofie (1892 – 1963) se provdala za obchodníka Maxe Friedmanna z Břeclavi, bratrance Kafkovy snoubenky Felice Bauerové. Rodině Friedmannově se podařilo zachránit se emigrací do USA.
Max Brod studoval práva na Německé Univerzitě v Praze a roku 1907 promoval. Do roku 1924 byl státním zaměstnancem poštovního ředitelství, poté literárním kritikem a kritikem umění. Společně se ženou Elsou Taussigovou (1883 – 1942) opustil v roce 1939 Československo, již během vstupu německých vojsk. Emigroval do Tel-Avivu, kde byl až do své smrti činný jako dramaturg izraelského Národního divadla. Zemřel 20. prosince 1968.
Mimo Izrael je dnes Max Brod v paměti především jako Kafkův přítel a správce jeho pozůstalosti. Jejich vztah, po nějakou dobu velmi úzký, začal v říjnu 1902. Mnohé Kafkovy známosti a přátelství, např. k pražským autorům Oskaru Baumovi a Franzi Werfelovi, zprostředkoval Brod.
Zatímco Brod vystoupil na literární scéně již brzy (Smrt mrtvým, novely, 1906), Kafka mu po léta své vlastní psaní zamlčoval. Když Brod četl Kafkovy texty poprvé, byl přesvědčen o jejich mimořádném významu. Od té chvíle se Kafku neustále pokoušel – poté, kdy jej seznámil s nakladatelem Kurtem Wolffem – motivovat k tomu, aby své literární dílo také zveřejnil. V rozporu s Kafkovým (byť nejednoznačným) přáním Brod po roce 1924 jeho rukopisy nezničil, nýbrž je vydal. Zasloužil se také o první kompletní vydání Kafkova díla, které od roku 1935 vydávalo nakladatelství Schocken Verlag.
Kromě zásluhy o Kafkovo dílo, které by bylo bez Brodovy iniciativy ztraceno, významným způsobem Kafku po dvacet let trvale duševně podporoval. Izolovaný, v určitých fázích depresivní Kafka se s Brodem, který byl převážně optimisticky naladěný, až do jeho sňatku setkával téměř každý den. Později dával pro změnu Kafka svému příteli citlivé rady v soukromých krizích. Z důvěrnosti tohoto vztahu později Brod vyvozoval nárok na monopol týkající se správného pojetí Kafkova díla. V porovnání s jejich mnoho vrstevností se však Brodovy náboženské interpretace ukázaly jako nedostatečné.
Brodovo vlastní dílo obsahuje mnoho románů, povídek, básní a divadelních her, které se však dnes skoro nevydávají; nejúspěšnější byly román Tychona Brahe cesta k Bohu (1915) a Rëubeni, kníže židovské (1925), a také Kafkova biografie (1937). Vlastní roli jako řídící centrum Pražské německé literatury líčí Brod v několika vzpomínkových knihách, mj. Život plný bojů (1960) a Pražský kruh (1966). (Bibliografie)
Zhruba od roku 1910 se Brod také angažoval v sionistických kruzích; 1918 se stal prezidentem Židovské Národní Rady. Kromě toho má zásluhy jako zprostředkovatel mezi německou a českou kulturou. Tak se například zasloužil o to, aby se dostalo uznání hudebnímu skladateli Leoši Janáčkovi. Brodova rozsáhlá korespondence s mnoha autory jeho současnosti se teprve v roce 2018 dostala do Národní knihovny Izraele a je od té doby přístupná.
Ernst Weiss
Ernst Weiss se narodil 28. srpna 1882 v Brně. O svého otce, židovského obchodníka s látkami, přišel již ve čtyřech letech; společně se třemi sestrami vyrůstal v Brně v péči matky a poručníka.
Po ukončení gymnázia studoval Weiss medicínu v Praze a ve Vídni. Poté pracoval v Bernu a Berlíně jako asistent. V roce 1911 se vrátil do Vídně a nastoupil do chirurgického oddělení Wiednerského špitálu. Z důvodů plicního onemocnění přijal v roce 1912 místo lodního lékaře a na několik měsíců odjel do východní Indie. Jeho první román Galeje krátce před tím přijalo nakladatelství Samuela Fischera a než se Weiss vrátil, byl již vytištěný.
V červnu 1913 se Weiss poprvé setkal v Praze s Kafkou, poté se toho roku sešli v září ve Vídni a v listopadu v Berlíně. Bezprostředně po zrušení zásnub s Felice Bauerovou 12. července 1914 – známý tribunál v berlínském hotelu Askánský dvůr – strávil Kafka s Weissem a jeho přítelkyní Johannou Bleschkovou, (která si později jako herečka dala jméno Rahel Sanzara), pár dnů dovolené na Baltu, v dánských lázních Marielyst.
Během První světové války sloužil Weiss jako plukovní lékař. Přátelské vztahy s Kafkou brzy ochladly a v dubnu 1916 došlo dokonce k dočasnému rozchodu, jehož příčinu lze pravděpodobně hledat v tom, že se – z Kafkova pohledu – Weiss na vztah příliš upínal. Teprve po válce, když Weiss delší dobu pobýval v Praze, se zase začali opatrně sbližovat.
Weiss prozatím ještě pracoval jako chirurg, ale později se naplno věnoval literatuře. V roce 1916 mu vyšel román Der Kampf/Boj a v roce 1918 Spoutaná zvířata. O rok později se v Praze konala úspěšná premiéra jeho divadelní hry Tanja. Začátkem roku 1921 se Weiss znovu přestěhoval do Berlína, kde se také během půlročního Kafkova pobytu oba přátelé stýkali. Román Die Feuerprobe/Zkouška ohněm, který vyšel roku 1923, byl poslední knihou, kterou od něj Kafka četl.
Po požáru Říšského sněmu 27. února 1933 Weiss opustil Berlín, do jara žil opět v Praze a pak odešel do Paříže. V exilu Weisse podporovali mj. Stefan Zweig a Thomas Mann. Prvnímu věnoval svůj román Der arme Verschwender/ Chudý rozmařilec (Amsterdam, 1936), druhému román Der Verführer/Svůdce (Curych, 1938). V Paříži psal Weiss pro exilové časopisy. Když 14. června Němci obsadili Paříž, pokusil se Weiss o sebevraždu; následující noc svým zraněním podlehl.
Felix Weltsch
Felix Weltsch se narodil 6. října 1884 v Praze; byl prvním ze čtyř dětí Heinricha Weltsche, obchodníka s látkami a jeho ženy Louise. Po základní škole řádu piaristů, kde se spřátelil s Maxem Brodem, Weltsch přestoupil na německé gymnázium na Starém Městě, kde navštěvoval o rok nižší třídu než Franz Kafka.
Po maturitě začal Weltsch studovat práva na Karlově Univerzitě a vstoupil do „Čítárny a přednáškové síně německých studentů“. S Kafkou se poznal zřejmě v roce 1903 díky společnému příteli Maxi Brodovi. Jejich přátelství trvalo po celý život, přestože se od sebe postupně intelektuálně vzdalovali. Zatímco Kafka se stále více věnoval literatuře, zůstal Weltsch věrný svým filozofickým zájmům.
V pozdějších letech rovněž oba spojoval společný zájem o otázky sionismu a židovské tradice. Tak byl Kafka uveden do rodiny advokáta Theodora Weltsche, Felixova strýce, který hrál významnou roli v pražské sionistické scéně.
Felix Weltsch ukončil studium práv promocí v roce 1907; po povinné praxi u soudu a v advokátní kanceláři začal v roce 1909 jako praktikant v Národní a univerzitní knihovně v Praze, kde zůstal zaměstnán až do své emigrace v roce 1939. V listopadu 1911 získal Weltsch navíc doktorát z filozofie; psal práce o (nábožensko-)filozofických otázkách (také společně s Maxem Brodem) a pořádal přednáškové cykly na literárně vědecká témata. V srpnu 1914 se oženil s Irmou Herzovou (1892 – 1969), s níž navzdory hlubokým krizím žil až do své smrti.
Vedle činností v knihovně vedl v letech 1919 – 1938 redakci židovského týdeníku Selbstwehr/Sebeobrana, jehož čtenářem a předplatitelem byl Kafka až do své smrti. V den, kdy vnikla do Prahy německá armáda, emigrovali Felix a Irma s dcerou Ruth (1920 – 1991) do Palestiny. Rodina se usadila v Jeruzalémě, kde Weltsch získal místo v Národní a univerzitní knihovně. Napsal další práce na všeobecná filozofická témata a rovněž o Kafkovi a jeho díle. Felix Weltsch zemřel 9. listopadu 1964.
.
Jizchak Löwy
Jizchak (Isaak) Löwy se narodil 10. září 1887 ve Varšavě; jeho rodiče byli ortodoxní stoupenci chasidismu a jeho rané zájmy o divadlo rigorózně odmítali.
Již v sedmnácti letech opustil Jizchak Löwy Varšavu, nejprve pracoval v továrně v Paříži a zde v roce 1905 poprvé vystoupil s amatérskou divadelní skupinou. V roce 1906 se přidal k profesionálnímu kočovnému divadlu v jidiš, které hostovalo v Basileji, Curychu, Vídni a Berlíně. V zimě 1911/1912 vystoupil Löwy s divadelní skupinou ze Lvova v Praze; Kafka navštívil mnohá představení a spřátelil se s členy souboru, zvláště s Löwym. Kafka dokonce organizoval Löwyho „východožidovský recitační večer“, na němž sám pronesl úvodní slova. Brzy poté se Löwy pokoušel etablovat s vlastní divadelní skupinou, ale ztroskotal.
Během První světové války Löwy pobýval v Budapešti a slavil úspěchy jako recitátor. V roce 1917 se zde – zřejmě náhodou – s Kafkou setkal naposledy. Po roce 1920 se Löwy vrátil zpět do Polska. Během německé okupace žil ve Varšavském ghettu: patrně během masových deportací v létě 1942 byl deportován do Treblinky a zavražděn.
Z korespondence mezi Kafkou a Löwym, kterou po jeho vystoupeních v Praze čas od času vedli, se zachoval pouze Kafkův dopis z roku 1914. Kromě toho se v Kafkově pozůstalosti objevil útržkovitý začátek Löwyho pamětí („O židovském divadle“, 1917), který Kafka jazykově přepracoval a doporučil k vydání Buberovu časopisu Der Jude. Bubera to zaujalo, avšak text zůstal nedokončený a tedy nebyl zveřejněn. Literatura: Guido Massino: Fuoco inestinguibile, Franz Kafka, Jizchak Löwy e il teatro yiddish polacco, Řím 2002
Oskar Baum
Oskar Baum se narodil 21. ledna 1883 v Plzni jako syn židovského obchodníka s látkami. Od narození trpěl silnou slabozrakostí na jedno oko, které později zcela osleplo. V jedenácti letech si při jedné bitce druhé oko nenávratně zranil. Musel odejít z plzeňského gymnázia a byl poslán do Vídně, do židovského slepeckého ústavu „Hohe Warte“.Po složení učitelské zkoušky opustil v roce 1902 ústav jako učitel hry na klavír a varhany a přestěhoval se do Prahy. Tam pracoval nejprve jako organista v synagóze a pak jako učitel hry na klavír.
Jako spisovatel veřejně vystoupil s povídkami a románem v roce 1908. K jeho nejznámějším dílům patří Uferdasein: Abenteuer aus dem Blindenleben von heute (Berlín, 1908) Existence na břehu : dobrodružství a každodenní život nevidomých v dnešní době?(není přeloženo), Das Leben im Dunklen (Stuttgart, 1909) Život v temnotě a Die Tür ins Unmögliche / Dveře do neskutečna (Mnichov/Lipsko, 1919).
Max Brod Bauma na podzim 1904 seznámil s Kafkou; jejich setkání se vyvinulo v celoživotní přátelství. Poté, co se Baum v prosinci 1907 oženil s Margarete Schnabelovou (nar. 1874), začali se v jejich bytě pravidelně setkávat přátelé Brod, Kafka a Weltsch, aby si navzájem předčítali své literární texty.
Od roku 1922 byl Baum zaměstnán jako hudební kritik v Prager Presse, v německy psaném deníku blízkému vládním kruhům; z tohoto místa byl v prosinci 1938 v předpolí německé okupace propuštěn. Snahy o vycestování do Palestiny ztroskotaly na byrokratických překážkách. Baum zemřel 1. března 1941 v Pražské židovské nemocnici na následky operace střeva. Jeho žena Margarete byla záhy na to deportována do Terezína, kde zemřela. Jediný syn Leo (nar. 1909) zemřel 22. července 1946 při bombovém útoku židovské teroristické skupiny na hotel King David v Jeruzalémě.
Oskar Pollak
Oskar Pollak se narodil 5. září 1883 v Praze. Chodil s Kafkou do Německého gymnázia na Starém Městě. Po maturitě nejprve studoval chemii, později filozofii a archeologii a nakonec dějiny umění na Karlově Univerzitě.
Na začátku studia vstoupil do „Čítárny a přednáškové síně německých studentů“ – stejně jako jeho tehdy nejbližší přítel Kafka. V letním semestru 1903 byl zvolen uměleckým zpravodajem literární sekce; Kafka se této funkci se ujal, když Pollak na podzim 1903 přechodně převzal místo domácího učitele na zámku Horní Studenec u Ždírce.
Pollak promoval 1907 na téma Barokní sochaři Johann a Ferdinand Brokhoff; v témže roce se v Praze oženil Hedvikou Eisnerovou. V té době byl zřejmě s Kafkou ještě v kontaktu, i když jeho poslední dochovaný dopis příteli byl z roku 1904 a Kafka jej ve svých denících již nikdy nezmínil.
Pollak napsal mnoho studií o dějinách umění, především o renesanci a baroku. V letech 1910 – 1913 pracoval nejprve jako asistent, po habilitaci jako soukromý docent dějin umění ve Vídni. Když mu byla nabídnuta pozice tajemníka dějin umění na rakouském Institutu pro výzkum historie v Římě, opustil Pollak Vídeň a odešel se ženou do Itálie. Na začátku První světové války se dobrovolně přihlásil do armády; zemřel 11. června 1915 na rakousko-italské frontě na Soči.
Oskar Pollak zanechal objemnou pozůstalost na téma dějin umění, která byla na konci dvacátých let částečně publikována.
Robert Klopstock
Robert Klopstock se narodil 31. října 1899 v městečku Dombrovár na jihu Balatonu. Rodiče byli židovského původu. V letech 1912 – 1917 chodil do humanitního gymnázia v Budapešti, poté ho povolali do vojenské služby a zařadili ke zdravotníkům. Současně byl zapsán na lékařskou fakultu v Budapešti.
Během služby na východní frontě a v Itálii dostal Klopstock tuberkulózu, to jej přinutilo přerušit studium medicíny a jít do sanatoria. Tak v roce 1921 poznal v sanatoriu Matliary ve Vysokých Tatrách pacienta Franze Kafku. Zrodilo se mezi nimi intenzivní přátelství, v němž Klopstock převzal roli společenského zprostředkovatele, zatímco Kafka mu pomohl při imatrikulaci na pražské univerzitě a zároveň podporoval Klopstockovy literární ambice (obzvláště překládání z maďarštiny do němčiny). V Praze Klopstock po nějakou dobu u Kafkovy rodiny bydlel.
Není jasné, zda Klopstock Kafku v posledním roce jeho života v Berlíně navštívil. Rozhodně se o něj – společně s Dorou Diamantovou – poslední týdny, které Kafka strávil v sanatoriu v Kierlingu – staral. Je pravděpodobné, že Klopstock Kafkovi ulehčil umírání podáním morfia.
V roce 1928 Klopstock ukončil v Berlíně studium medicíny a nastoupil jako asistent do oddělení chirurgie v Charité. O rok později začal jako lékař v Sommerfeldu, v klinice specializované na tuberkulózu. V témže roce se oženil s učitelkou a překladatelkou Giselle Deutschovou (1902 – 1995), která rovněž pocházela z Maďarska. V roce 1933 oba emigrovali z Berlína do Budapešti. V roce 1938 se jim díky podpoře Klause a Thomase Mannových podařilo emigrovat do USA. Roku 1945 se Giselle a Robert Klopstockovi stali občany USA.
Po válce udělal Klopstock kariéru jako specialista na chirurgii plicních onemocnění; přednášel v New Yorku a také měl vlastní praxi. V roce 1958 konvertoval ke křesťanství. Zemřel 15. června 1972.
Literatura: Kafkas letzter Freund. Der Nachlass Robert Klopstock (1899-1972). S prvním, komentovaným vydáním 38 částečně nevytištěných dopisů Kranze Kafky. Zpracovali: Christopher Frey a Martin Peche, vydal Hugo Wetscherek. Přispěli: Leonard M. Fiedler a Leo A. Lensing. Vídeň (Inlibris) 2003.
Texty: franzkafka.de (napsal Reiner Stach, pro kafka2024.de přeložila Kateřina Lepic)
