Kafka dával přednost spontánnímu způsobu psaní, při němž se děj často rozvíjel z jediného jazykového nebo scénického nápadu, aniž by sledoval nějaký pevný plán. Pokud se ten nápad ukázal jako literárně neplodný, přerušil psaní a začal se rozbíhat jinými směry. Proto po sobě Kafka zanechal takové množství různě dlouhých fragmentů.
Tento způsob psaní se ukázal jako vhodný pro drobné prózy a kratší povídky, které mohl dokončit bez ztráty soustředění nebo změny nálad. Kafka však našel své hranice, když se pokusil napsat román. Romány vyžadují nejen dlouhodobé plánování průběhu děje a souhry postav, ale také vypravěčskou disciplínu. Obzvláště důležité je umění zavrhnout spontánní nápady ve prospěch „plánu“.
Jaké problémy Kafka měl, je možné jasně rozpoznat na rukopisu románu Zámek. Na konci se hromadí škrty, dějová vlákna se pletou, a to přestože měl Kafka konečnou scénu již před očima. V případě tohoto díla Kafka jako vypravěč selhal.
U Procesu nebyly problémy tak výrazné, protože postavy nejsou v románu příliš propojené. Kafka však byl během prvních měsíců války pod masivním osobním a pracovním tlakem. Musel tak, do té doby nejplodnější fázi psaní počátkem roku 1915 přerušit. Proces psal pod silným dojmem fantazií o vině a trestu, které pramenily z nezdařeného vztahu s Felice Bauerovou a Kafka se nedokázal k románu vrátit ani poté, co se jeho životní situace změnila.
První román Nezvěstný vyžadoval od Kafky nejvíc plánování a rešerší, protože tu líčil prostředí, které z vlastní zkušenosti neznal. Vytvořil dvě verze, z nichž zůstala zachovaná pouze druhá. Také v tomto případě byl očividnou příčinou přerušení jeho spontánní způsob psaní, závislý na změnách nálad, a z něj vyplývající problémy s celkovým pojetím díla. Jak Kafka napsal Felicii Bauerové: „Můj román! … Rozpadá se mi, nemohu jej udržet… „
Texty: franzkafka.de (napsal Reiner Stach, pro kafka2024.de přeložila Kateřina Lepic)
