Kafka vůbec nebyl jako autor neznámý, jeho raný věhlas se však omezoval na literárně velmi znalé publikum. Důvod byl nasnadě. Za jeho života z jeho díla nevyšlo to nejvýznamnější. A bylo toho málo na to, aby se jeho jméno natrvalo zapsalo do povědomí veřejnosti a literární kritiky: Rozjímání (1912), Topič (1913), Proměna (1915), Ortel (1913), V kárném táboře (1919), Venkovský lékař (1920).
Čtyři z těchto šesti knih obsahovaly pouze jednu povídku. Ortel se svými devětadvaceti stránkami málokdo jako knihu vůbec zaznamenal. Vedle toho vycházely Kafkovy prózy rozptýleně v antologiích, literárních časopisech a novinách. Případný čtenář tedy musel být velmi pozorný, aby mohl Kafkův spisovatelský vývoj sledovat. A tak se nedivíme, že tehdejší literární současníci jako Artur Schnizler, Karl Kraus a Thomas Mann Kafku buď vůbec nepostřehli, nebo si jej všimli teprve po jeho smrti.
Určitou roli hrál dozajista i předsudek, podle nějž autor, který vydává pouze povídky a žádné romány nebo divadelní hry, rozhodně není ten nejdůležitější. Tento zákon knižního obchodu Kafkovi často připomínali jeho přátelé a také nakladatel Kurt Wolff. Především Max Brod trval na tom, že by se Kafka mohl proslavit, kdyby se rozhodl dokončit a vydat Proces. Pravda je, že Kafkova sláva přišla teprve po vydání fragmentů jeho tří románů, pár let po jeho smrti.
Náklady prvních Kafkových vydání je dnes těžké zjistit. První kniha, krátká próza Rozjímání, nebyla úspěšná, neprodalo se ani 800 výtisků. Ortel a Proměna se však dočkaly druhého a Topič dokonce třetího vydání. Od každé z těchto knih se prodalo šest až osm tisíc výtisků. Kurt Wolff tedy silně přeháněl, když později v jednom interview tvrdil, že Kafka byl největším propadákem jeho nakladatelské dráhy.
V pražských německých novinách se Kafkovo jméno objevovalo samozřejmě častěji než jinde. A především v pozdějších letech určitě nebyl čtenářům pražských fejetonů cizí. Bezprostředně po jeho smrti vyšly nekrology oceňující jeho dílo také v Berlíně, Vídni, Mnichově a Frankfurtu nad Mohanem.
Texty: franzkafka.de (napsal Reiner Stach, pro kafka2024.de přeložila Kateřina Lepic)
