Tento pojem se dostal do módy v padesátých letech, a to i ve světě. Označoval původně situace podobající se nočním můrám, v nichž je jedinec vydán napospas svévolným (s oblibou byrokratickým) procedurám, které zdánlivě působí racionálním dojmem a před nimiž není úniku. Žalář je zde často ztvárněn tak, že se postižený pohybuje v kruhu, zažívá opakovaně tytéž prohry. Předlohou pro to byl především Kafkův román Proces.
Za realistický příklad můžeme označit situaci člověka, který nemůže najít byt, protože nemá pravidelný příjem, ale zároveň nemůže najít práci, protože nemá stálé bydliště. Ustanovení jsou tu jasná a jejich účel je rovněž srozumitelný. Vzájemně se ale prolínají takovým způsobem, že dotyčnou osobu zavádějí do společenské slepé uličky.
Další pro Kafku velmi charakteristický kruh: Někdo naléhavě shání informace, které by mu pomohly pochopit a zvládnout vlastní situaci. Získá dostatečné množství informací, ty se však do jedné ukáží jako k ničemu. Zčásti protože vynechávají právě to podstatné, zčásti protože jsou nejisté nebo již neaktuální. Proto nevedou k ujasnění, nýbrž spíše k dalším komplikacím a tedy k ještě větší potřebě hledat další informace.
Příkladem z každodenního života jsou obsáhlé návody k používání technických přístrojů. V nich se každá jednotlivá věta zdá být rozumná, předpokládá však střídavě znalost jednotlivých pasáží, a tak se stává celý návod nepoužitelným.
Později se pojem „kafkovský“ stále více rozmělňoval a často se používal v situacích, které můžeme zrovna tak označit jako „absurdní“. Tyto dva pojmy však neznamenají totéž, protože co je absurdní, rozhodně nemusí býti kafkovské. Například mohou existovat „absurdně vysoké ceny“, ne však „kafkovsky vysoké ceny“.
Texty: franzkafka.de (napsal Reiner Stach, pro kafka2024.de přeložila Kateřina Lepic)
