Kafku lze rozhodně považovat za největšího sportovce ze všech významných německy píšících pražských autorů tohoto období. Přestože se nevěnoval závodění a nebyl činný v žádném klubu, jeho sportovní aktivity daleko přesahovaly tehdejší měšťanské standardy. Byl například zdatným a vytrvalým plavcem, ovládal kajak a po určitou dobu měl dokonce na Vltavě vlastní veslici.
Obvyklých sportovních aktivit měšťanských studentů – především jízdy na koni a tenisu – se Kafka účastnil sice polovičatě, ale brzy je nahradil kondičními cvičeními propagovanými přírodními léčiteli, k nimž nepotřeboval ani vybavení, ani partnery. Svého každodenního cvičebního programu se držel po mnoho let a pravidelně chodil na dlouhé vycházky v okolí Prahy.
Kafka měl k vlastnímu tělu nápadně neerotický vztah, sám sobě se zdál být hubený (právem) a slabý (neprávem). Měl také sklon k hypochondrickému pozorování těla a hodně se zabýval otázkami zdravé výživy a oblékání. Na druhou stranu byl pyšný na svou celkovou zdatnost. Dlouho byl přesvědčen, že je imunní vůči nachlazení, a i když už měl tuberkulózu, rád předváděl, jak rychle dokáže veslovat.
Pravděpodobně to byly blahodárné účinky pohybu a uvolnění vnitřního napětí, které z Kafky udělaly tak přesvědčeného a misionářského sportovce. Mohl tímto způsobem alespoň zmírnit výkyvy nálad, deprese, bolesti hlavy a nespavost bez léků, kterými opovrhoval. Teprve tuberkulóza ho o tuto možnost připravila. Tím otřásla jeho sebepojetím, jehož základem byla autonomie.
Texty: franzkafka.de (napsal Reiner Stach, pro kafka2024.de přeložila Kateřina Lepic)
