Vznik
První verzi Nezvěstného psal Franz Kafka od konce roku 1911 do srpna 1912. Ta však zůstala nedokončená a Kafka s ní byl tak nespokojený, že ji celou zavrhl. Rukopis se nedochoval, patrně jej zničil.
25. září 1912 začal znovu od začátku. Jen o dva dny dřív se mu poprvé podařilo přenést na papír jednu povídku (Ortel) za jedinou noc. Kafka propadl tvůrčímu opojení, které vydrželo zhruba čtyři měsíce. Navzdory pracovním povinnostem a přes excesivní korespondenci s Felicií Bauerovou (až tři dopisy denně) psal skoro každou noc a dokončil sedm kapitol Nezvěstného. Práci přerušil jen při psaní Proměny, kterou také v rychlém tempu dokončil.
Přestože měl Kafka poslední kapitoly Nezvěstného patrně jasně před očima, už se mu koncem ledna 1913 nepodařilo uchovat si potřebnou soustředěnost. Teprve na podzim 1914 se k rukopisu ještě jednou vrátil a napsal kapitolu „Přírodní divadlo v Oklahomě“. Román však zůstal nedokončený.
Zdroje
Kafkovým cílem bylo vylíčit „nejmodernější“ Ameriku. Jelikož však sám na americkou půdu nikdy nevkročil, byl odkázán na sekundární zdroje – cestopisy, přednášky, fotografie, zprávy od příbuzných, zřejmě i dojmy z kina. Nezvěstný je jediné Kafkovo dílo, které vychází z cílených a rozměrných rešerší. Jen tím způsobem mohl celkem dobře a reálně zobrazit hektickou masovou společnost, stávky, volební boje, dopravní chaos, úvazkovou práci a obrovské továrny.
Nezvěstný je také jediné z jeho děl, v němž se Kafka sám hlásí k literárním odkazům. Jméno Charlese Dickense zmiňuje v té souvislostí víckrát, první kapitolu (Topič) označuje dokonce ve svém deníku jako „jasnou napodobeninu Dickense“.
Téma a forma
Příběh šestnáctiletého Karla Rossmanna, jehož se rodiče zřekli a poslali ho do Ameriky, má formu tzv. stationendramatu, přičemž každé „zastavení“ znamená další sociální sestup. Tímto způsobem se Karel setká se zástupci různých sociálních vrstev, od majitele koncernu až k prostitutce. Čtenáři se tak nabízí podélný řez téměř celou americkou společností.
Zároveň je však román proložen pro Kafku typickými scénami výslechů a soudních výjevů, které tvoří zvláštní kontrast k popisovaným místním modernitám. Ve skutečnosti je hlavní motiv osamoceného, zavrženého syna již důvěrně známý z Ortelu a Proměny, přestože zde je umístěn v naprosto jiných souvislostech a jiném prostředí. Do té míry upírá Kafka na Ameriku velmi subjektivní literární „evropský“ pohled.
Kafka sám úzké propojení svých textů samozřejmě vnímal. Navrhoval dokonce v jednom svazku pod názvem Synové sjednotit Ortel, Proměnu a Topiče, první kapitolu Nezvěstného. Nezvěstný se však svou rafinovanou vypravěčskou technikou od většiny Kafkových děl odlišuje. Děj se líčí téměř výhradně z perspektivy hlavního hrdiny (postup, který byl v Procesu doveden ke konci). Zároveň však text nabízí mnoho skrytých detailů a vodítek, s jejichž pomocí může čtenář rekonstruovat nebo si přinejmenším představit, co se děje za zády nevědoucího hrdiny.
A jak měl román dopadnout? To si můžete přečíst zde.
Publikace
Za Kafkova života byla zveřejněna pouze první kapitola, Topič, přičemž Kafka výslovně trval na podtitulu „Fragment“ (Nakladatelství Kurta Wolffa, Lipsko 1913). Rukopis celého románu vydal Max Brod z pozůstalosti, avšak pod názvem Amerika (Nakladatelství Kurta Wolffa, Mnichov 1927).
V roce 1920 vyšel Topič česky v překladu Mileny Jesenské.
Texty: franzkafka.de (napsal Reiner Stach, pro kafka2024.de přeložila Kateřina Lepic)
