Ze zpráv Maxe Broda je již od 40. let známo, že Kafka se v mladých letech nejen intenzivně zajímal o umění a jeho dějiny, nýbrž se také sám vážně pokoušel kreslit. Kafka sám to potvrdil v dopise Felicii Bauerové, datovaného z 11./12. února: „Poslyš, býval jsem kdysi velký kreslíř, jenže pak jsem se začal učit od jedné špatné malířky kreslit jako ve škole a veškerý svůj talent jsem tím zmařil. Představ si to! Ale počkej, příště ti pošlu pár starých kreseb, abys měla něco pro zasmání. Ty obrázky mi tehdy, už je to mnoho let, přinášely víc uspokojení než cokoliv jiného.“
Brod začal záhy shromažďovat Kafkovy kresby, které vznikly převážně v letech 1903 – 1907 a později některé z nich zveřejnil. Známými se stali především jeho „panáčkové“, již od padesátých let se totiž v mnoha zemích objevovali na obálkách Kafkových děl. To vedlo k všeobecnému nedorozumění, že Kafka tyto kresby zamýšlel jako ilustrace k Ortelu a Procesu, přestože ve skutečnosti vznikly téměř o jedno desetiletí dříve.
V padesátých letech navrhlo nakladatelství Fischer Maxi Brodovi kompletní vydání Kafových kreseb, ten je však odmítl. Stejně jako kritické vydání Kafkových spisů v 60. letech, pro jehož realizaci by musel Brod poskytnout přístup k některým Kafkovým rukopisům, které vlastnil (mimo jiné Proces).
Po úmrtí Maxe Broda zdědila výhradní právo spravovat rukopisy stejně jako dochované originály Kafkových kreseb Ilse Ester Hoffe. Mezi S. Fischerem a Ester Hoffe došlo eventuálně k dohodě pro kritické vydání díla, na němž se konečně začalo v roce 1982 pracovat. Avšak i v tomto případě byly kresby vyňaty. Zůstaly uložené v trezoru v Curychu. Kopie se vyhotovit nesměly a nebyly tak pro veřejnost a odborníky ke spatření.
Tato situace se zásadně změnila teprve o několik desetiletí později, když židovská Národní knihovna v Jeruzalémě deklarovala kompletní pozůstalost Maxe Broda – včetně Kafkových dopisů, písemností a kreseb – jako kulturní dědictví a veřejný majetek a Nejvyšší soud v Izraeli po téměř desetiletém soudním procesu tuto skutečnost uznal. Až Švýcarsko tento rozsudek oficiálně přijalo, směly se otevřít curyšské trezory rodiny Hoffe a v nich uložené dokumenty převézt do Jeruzaléma.
Při tom vyšlo najevo, že existuje více než sto doposud neznámých Kafkových kreseb, které se nacházely převážně ve skicáku. Někdy to dokonce byly „malůvky“ na okraji přednáškových skript, která Brod rovněž uchoval.
Poprvé bylo možno sestavit souhrnnou edici všech dochovaných Kafkových kreseb – téměř století po Kafkově smrti. Vyšla v roce 2021 v nakladatelství C.H.Beck v Mnichově. A to spolu s rozsáhlým esejem editora, profesora Andrease Kilchera z ETH v Curychu, o Kafkových uměleckých zájmech a o historii kreseb. Jednotlivé komentáře ke kresbám napsal slovensko-švýcarský umělec Pavel Schmidt, svazek doplňuje esej Judith Butlerové.
Texty: franzkafka.de (napsal Reiner Stach, pro kafka2024.de přeložila Kateřina Lepic)
