Značnou součástí Kafkova písemného odkazu tvoří osobní sdělení a záznamy, které z velké části nebyly určeny k publikaci. Existuje zhruba 1500 dopisů a 12 sešitů s deníkovými zápisy, kromě toho pár poznámkových bloků a svazky jednotlivých listů.
Většina toho, co víme o Kafkově duševní a sociální existenci, stejně jako o jeho vztahu k cizí i vlastní literatuře, pochází z těchto dokumentů. Je štěstí, že určité časové úseky jsou dokumentovány zároveň dopisy i deníkovými záznamy. Tak se k nám dostává takřka trojrozměrný obraz Kafky, tak jak ho vnímalo okolí i tak jak viděl sám sebe.
Dopisy
Přestože Kafka často a rád četl redigované dopisy jiných spisovatelů, určitě by dopisování jako „dílo“ rozhodně odmítl. Přesto s vlastními dopisy čas od času nakládal, jako by šlo o literaturu. Vkládal do nich několikastránkové literárně zpracované pasáže, které by mohly obstát i bez dopisního kontextu. Pokud měly dopisy zásadní význam, opisoval je dokonce slovo od slova do svého deníku. V denících jsou oproti tomu někdy k nalezení pouhé návrhy dopisů. Nápadná je koneckonců pečlivost patrná při korekturách originálních dopisů, připomínající práci na rukopisech.
Kafkovy dopisy jsou dohromady daleko „literárnější“ než dopisy téměř všech jeho spisovatelských současníků. Dokonce i na pohledech, které sloužily jen věcným sdělením, najdeme často překvapivé jazykové nebo metaforické obraty. Ty se pak opakují a dále rozvíjejí v denících nebo v literárních pokusech. Co zcela chybí, jsou zdvořilé fráze – a to i v případech, kdy Kafka adresáta osobně skoro nebo dokonce vůbec neznal.
Za to vděčíme ani ne tak literární ctižádosti jako spíše skutečnosti, že dopisy byly pro Kafku víc než pouhý prostředek komunikace. Často je používal k „simulaci“ živého kontaktu a prolomení vlastní sociální osamělosti. Zvlášť patrné je to v případě Felice Bauerové. Zde si Kafka vypěstoval skutečnou závislost na dopisech a na každé neohlášené přerušení toku dopisů reagoval panicky.
Zvláštním případem je z tohoto hlediska Kafkův objemný Dopis otci, který zachovává přesnou rovnováhu mezi sebereflexí, sociálním jednáním, dopisním sdělením a literární formou.
Pochopit obsahy dopisů je v některých případech komplikované, protože chybí dopisy protějšků. Aby ženy, s nimiž měl Kafka přátelské vztahy, neměly strach ze zostuzení, poslal jim jejich dopisy zpět nebo je zničil – tehdy zcela běžný postup. Ucelená korespondence zůstala zachována pouze v případě Maxe Broda, avšak jen z doby, kdy Kafka nebyl v Praze. Dochovaly se také některé dopisy Kafkovi od Kurta Wolffa.
Chaotické politické poměry, situace exulantů a hrozné osudy mnoha Kafkových známých vedly v mnoha případech ke ztrátám korespondence. Že by se jednoho dne mohly objevit jeho dopisy Ernstu Weissovi, Julii Wohryzkové a především Doře Diamantové, je málo pravděpodobné.
Deníky
Podobně dvojsmyslný obraz nabízejí deníkové sešity. Na jedné straně je Kafka považoval za velmi osobní dokumenty, jejichž zveřejnění vůbec nepřicházelo v úvahu (přestože přímo vášnivě hltal deníky jiných autorů). Na druhou stranu se jeví jako velmi literární. Konkrétní každodenní poznámky, literární nápady a pokusy se často nacházejí na jedné a téže stránce, ba dokonce přechody mezi nimi často nejsou na první pohled ani poznat. Osobní záznamy občas obsahují škrty a různé variace textu. Existují i delší narativní texty, které Kafka psal do svého aktuálního deníku.
Skutečnost, že v Kafkových přátelských kruzích bylo obvyklé si navzájem z deníků předčítat – a během cestování dokonce vést konkurenční deníky a porovnávat je – měla určitě rovněž vliv na jejich „literární“ formu. I v pozdějších letech, kdy Kafka svůj soukromý život nekompromisně chránil, byl ochoten půjčit Mileně Jesenské své deníky ke čtení.
Očividné je, že úloha deníku se pro Kafku postupem času změnila. Na jejich začátku panovala touha po chuť pouze popisovat a přesně pojmenovávat důležité detaily (především gesta). Později se však deník stal způsobem sebe přesvědčování, přemítání, vzpomínání. Často deníky otevíral pouze z jediného důvodu: aby se uklidnil a našel vnitřní rovnováhu. V nejpozdnějších poznámkách najdeme četné množství soukromých zkratek a kódů („útok“, „nepřítel“, „přízrak“) – důkaz, že tyto stránky rozhodně nebyly určeny cizím očím.
Dochované Kafkovy deníky se dnes nacházejí v Bodleian Library v Oxfordu. Poznámky vzniklé před rokem 1909 Kafka zřejmě sám zničil. Další písemnosti z pozdějších let se ztratily při domovních prohlídkách Gestapa, které byly namířeny proti Lutzi Laskovi, manželovi Dory Diamantové.
Texty: franzkafka.de (napsal Reiner Stach, pro kafka2024.de přeložila Kateřina Lepic)
