Na opovržlivé, nebo nepřátelské poznámky vůči Židům byl Kafka zvyklý od dětství. V Praze pocházely podobné urážky hlavně od české většiny, a často se nedalo rozlišit, zda jde o nenávist vůči Němcům všeobecně, nebo jen vůči Židům.
Kafka byl často svědkem výbuchů násilí, zprvu namířeným proti Němcům, postupně se ale cílem stále častěji stávali němečtí Židé. Například v prosinci 1897 táhl Prahou dav Čechů, kteří házeli kamením, drancovali, zpustošili Staroměstské gymnázium, kam Kafka chodil, a střetli se s policií přímo přede dveřmi bytu Kafkových v Celetné.
Nešlo zde zřejmě o život, jelikož se dav zaměřil na ponižování a „vyvlastnění“ německých Židů. Avšak v pozdější době, zvláště po založení Československé republiky v roce 1918 právní jistota Židů dramaticky poklesla. A člověk musel očekávat, že násilí eskaluje až k fyzickému násilí. Mileně Jesenské napsal Kafka v roce 1920, že se „koupe v nenávisti vůči Židům“ – deprimující situace, která později přispěla k jeho plánům emigrovat.
Texty: franzkafka.de (napsal Reiner Stach, pro kafka2024.de přeložila Kateřina Lepic)
