V měšťanském prostředí, v němž Kafka vyrůstal bylo zvykem, že se synové ženili až poté, kdy si našli stálé zaměstnání, a mohli tak uživit vlastní rodinu. Obvykle se teprve tehdy stěhovali do svého prvního bytu nebo domu, na jehož zařizování se obvykle do značné míry podíleli rodiče z obou stran. V Kafkově okruhu přátel tomu nebylo jinak. Max Brod žil s rodiči do svých 28 let, Felix Weltsch do 29 let. Oba se do vlastního bytu přestěhovali až po svatbě.
Pouhá touha dospět a odloučit se od rodičů tedy nebyla přijatelným důvodem pro hledání vlastního bydlení. Pokud nedošlo k uzavření manželství – ať už z jakéhokoli důvodu – musel se najít společensky nenápadný důvod, který by v určitém okamžiku umožnil se oddělit. Nejlepší bylo odstěhovat se do jiného města.
Kdyby Kafka opustil dům svých rodičů bez nevěsty, jen aby si pronajal byt ve stejném městě, způsobilo by to konflikt a bylo by to urážkou pro celou rodinu. Navíc by se to považovalo za extravagantní plýtvání penězi. Vzhledem ke své defenzivní, méně spontánní povaze nebyl Kafka schopen takové rozporné rozhodnutí učinit.
Na začátku války, ve svých 31 letech, se musel Kafka vzdát pokoje u svých rodičů, aby uvolnil místo sestře Elli a jejím dětem. Pronajal si vlastní pokoj o několik ulic dál. A díky obavám, že se Elliin manžel z války nevrátí ještě několik let, mohl Kafka rodině poměrně věrohodně vysvětlit, proč si na začátku roku 1917 pronajal celý byt (v Schönbornském paláci).
Za Kafkovým často opakovaným přáním opustit Prahu byla v neposlední řadě touha opustit domov svých rodičů, aniž by vzbudil rozruch, a najít tak klid na psaní. Odjezdu do Berlína, k němuž byl odhodlán, však zabránila válka. Později byl Kafka kvůli tuberkulóze, životu nebezpečnému onemocnění španělskou chřipkou a katastrofální situaci v zásobování kolem roku 1918 odkázán na podporu rodiny. Teprve v roce 1923 si splnil svůj sen a žil s Dorou Diamantovou ve společném bytě v Berlíně. Bylo mu však dopřáno strávit tu už jen několik měsíců.
Texty: franzkafka.de (napsal Reiner Stach, pro kafka2024.de přeložila Kateřina Lepic)
