Kafkova plicní tuberkulóza, kterou mu poprvé diagnostikovali v roce 1917, vyústila na jaře 1924 v sekundární infekci hrtanu (tuberkulóza hrtanu). Hlavními příznaky byly vysoká teplota, neustálé nutkání ke kašli, pálivá bolest v krku a postupná ztráta hlasu. V posledních týdnech bylo Kafkovi doporučeno, aby se co nejvíce vyhýbal mluvení a chránil tak svůj hrtan.
Proces onemocnění doprovázel neustálý úbytek tělesné hmotnosti, nakonec Kafka vážil méně než 45 kg. Měl oteklý hrtan, ztratil chuti k jídlu a nebyl již schopen přijímat dostatečné množství potravy, aby tento vývoj zastavil. Jelikož i pití mu způsobovalo silné bolesti a mohl pít jen po malých doušcích, nemohl Kafka kompenzovat svou podvýživu ani vysoce kalorickými nápoji (např. pivem). Jeho špatný fyzický stav znemožňoval chirurgické zákroky.
Kafka zemřel 3. června 1924 v malém soukromém sanatoriu v Kierlingu u Vídně. V úmrtní matrice je jako příčina smrti uvedeno „selhání srdce“. Krátce předtím prý Kafka požádal svého přítele Roberta Klopstocka, který se o něj v posledních týdnech intenzivně staral, o nadměrnou dávku morfia kvůli nesnesitelným bolestem. Je pravděpodobné, že Klopstock této žádosti vyhověl, i když se k tomu nikdy jasně nevyjádřil.
Tři dny po Kafkově smrti pak vychází v Národních listech Kafkův nekrolog napsaný Milenou Jesenskou.
Zdroje:
Rotraut Hackermüller, Kafkas letzte Jahre: 1917–1924, München 1990.
Reiner Stach, Kafka. Die Jahre der Erkenntnis, Frankfurt am Main (S. Fischer) 2008.
Texty: franzkafka.de (napsal Reiner Stach, pro kafka2024.de přeložila Kateřina Lepic)
