Zpřístupnění pražské židovské literatury

Díky projektu PRALIT můžete objevovat památky spjaté s pražskou židovskou literaturou a kulturním životem před druhou světovou válkou.

Připravili jsme pro vás dvě procházky po stopách autorů děl digitalizovaných v projektu PRALIT. Na první procházce můžete zuřivě pronásledovat Egona Erwina Kische.

Během druhé procházky můžete následovat pražské židovské autory po kavárnách, divadlech a parcích.

A třetí možnost je jen na vás. Stačí, když si rozkliknete na historické mapě literární Prahy záložku PRALIT. Můžete si sestavit procházku po místech, která zajímají právě vás, a objevit, jak ji viděli autoři před mnoha lety a staletími.

O projektu PRALIT

Městská knihovna v Praze prostřednictvím projektu PRALIT zachraňuje památky spjaté s pražskou židovskou literaturou i hudební kulturou. V digitální podobě jsou tak zachována a zpřístupněna díla z období 2. poloviny 19. století až 1. poloviny 20. století, která jsou ohrožena rychlou degradací, neboť jsou vytištěna na kyselém papíru.

V projektu PRALIT se digitalizují literární díla pražských židovských autorů píšících německy (Max Brod, Egon Erwin Kisch, Hugo Salus, Franz Werfel a dalších), česky (mj. František Langer, Karel Poláček, Jiří Orten) i vzácné tisky spojené s pražskou židovskou kulturou. V projektu se také digitalizují hudební tisky – unikátní kolekce hudebnin, jejichž autoři působili v pražském kulturním životě, soubor děl tzv. terezínských skladatelů a také knihy o hudbě a hudební časopisy z předválečného období.

Digitalizovaná díla zpřístupňuje online knihovna Kramerius Městské knihovny v Praze a naleznete je ZDE.

Projekt PRALIT je financován z Evropského hospodářského prostoru a Norských fondů a je spolufinancován Magistrátem hlavního města Prahy.

Zajímá vás, co a jak se digitalizuje? Doporučujeme tento článek.

SEDM PRAŽSKÝCH ZASTAVENÍ EGONA ERWINA KISCHE

Egon Erwin Kisch byl světoběžník, ale nemalá část jeho díla je spjatá právě s Prahou, kde se 29. dubna 1885 narodil a 31. března 1948 zemřel.

Chcete se projít Prahou po místech živě popsaných v jeho reportážích a knihách? Stačí vzít mapu a vyrazit na cestu.

1. Kožná č. p. 1 – rodný dům E. E. Kische

Procházku po pražských stopách německého židovského autora Egona Erwina Kische začínáme jak jinak než v jeho rodném domě. Spisovatel a novinář se narodil v jednom z nejstarších pražských domů U Dvou zlatých medvědů. Prostředí Starého Města jej formovalo i jako novináře, patřil k vnímavým pozorovatelům pražských památek, ale i všech zákoutí, uliček a průchodů, stejně jako dokázal věrně vykreslit místní obyvatele. Ve své tvorbě se věnuje i svému rodnému domu, ve fejetonu Medvědi coby vrátní zachytil historii domu až do 16. století. Dům se však objevuje i v dalších jeho pracích, například v reportáži S. Kisch & bratr, a vždy o něm hovoří s láskou a obdivem.

2. Roh Provaznické a Můstku – tetinka Lotynka

Naše další zastávka se vztahuje ke Kischovým vzpomínkám na dětství. V svém textu Rodinné, příliš rodinné rozplétá Kisch příbuzenské vztahy své rodiny, velký prostor zde náleží sestře jeho babičky, tetince Lotynce, kterou chodil často navštěvovat do jejího bytu v Provaznické ulici na rohu Můstku a ona mu vyprávěla o historii, o císaři Františkovi, ale i o Goethovi, byla totiž pojmenována po jedné z postav Utrpení mladého Werthera. „Zvědavost byla silnější než zatuchlý pach a rozpačitost, když se přišlo k tetince Lotynce. Seděla u okna na pohovce, v čepečku a v biedermeierov­ských šatech a v biedermeierovském pokoji, dolní ret se jí chvěl, ruce se kývaly a bylo jí bůhvíkolik let, snad devadesát, snad sto, nevím. Vždy jsem ji vídal jen v jejím bytě v domě U města Moskvy v Provaznické (roh Můstku) u okna na pohovce.“

3. Ulice Na Příkopě – první prezentace kalhotových sukní

Příkopy a Václavské náměstí, německé a české korzo, byly v Kischových dobách místem důležitých společenských událostí a ty zase zdrojem inspirace pro jeho reportáže. V ulici Na Příkopě si připomeneme alespoň jednu z nich. V jedné ze svých reportáží popsal Kisch první předvádění kalhotových sukní v ulici Na Příkopě takto: „Bylo k šesté hodině navečer, když dole na Václavském náměstí se ozvalo hurónské volání Kalhoty, kalhoty – a v okamžiku celý prostor zahrnul zástup sta lidí. Obě dámy si však nějak nevšímaly pokřiku a ubíraly se dál. Nakonec se však musely dát na útěk. Běžely, seč jim síly stačily, zástupy lidí byly jim však neustále v patách, uličníci je dobíhali a tahali za kalhoty, zástup za pronásledování dam neustále vzrůstal, až musela zasáhnout policie, aby uvolnila aspoň trať tramvaje. Dále byla povolána i jízdní policie, která jen stěží zjednala pořádek. Obě dámy se skryly a vyčkávaly v domě č. 28 na Václavském náměstí. Kde se postavil na jejich ochranu strážník.“

4. Panská č. p. 3 – U piaristů

Kisch nepatřil mezi pilné studenty, s prospěchem míval velké problémy, neměl velký zájem o teoretické znalosti a vysedávání ve škole. Na této zastávce v Panské ulici č. p. 3 si připomeneme jednu z Kischových alma mater. Do školy začal chodit k Florianu Seidlovi do bývalého kláštera sv. Michala v dnešní Melantrichově ulici, později přešel k piaristům v Panské ulici. V Tržišti senzací vzpomíná Kisch na dobu svého dětství a školní docházku: „Když mi bylo devět let, přišel jsem do školy U piaristů. Na tento okamžik svého vstupu na veřejnost nezapomenu do smrti. Poprvé jsem si utržil ostudu, octl jsem se v cizím prostředí padesáti zvědavých pohledů, byl bezmocně vystaven zesměšnění, ze všech stran jsem cítil nepřátelství k vetřelci. Můj životní román začal jako román Charlese Bovaryho. U nás doma předpokládali, že i U piaristů začíná škola v devět hodin ráno jako na Seidlově soukromé škole.“

5. Na Poříčí č. p. 6 – Vražda strýce

Dále se přesuneme do ulice Na Poříčí, zde došlo k tragické události, jež se přímo dotkla Kischovy rodiny a autor ji vylíčil v jedné ze svých reportáží, která vyšla v souboru Pražský pitaval (Prager Pitaval) pod názvem Pokus o vraždu a vražda Eduarda Kische. Autor líčí okolnosti vyšetřování vraždy svého strýce, jenž byl zabit ve své směnárně: „Za několik let po mé instalaci do funkce reportéra, večer 29. září 1910, byl Eduard Kisch ve své směnárně zabit sekerou, a jeho provozovna vyloupena. Neznámí pachatelé uprchli.“

6. Maiselova 18 – Staronová synagoga a hledání Golema

Pokračujeme do židovské čtvrti, a to konkrétně ke Staronové synagoze. Podle názvu jedné ze svých knih dostal Kisch přezdívku Zuřivý reportér (Der rasende Reporter) a v tomto díle se nachází reportáž Po stopách Golema, v níž Kisch popisuje, jak vylezl na půdu Staronové synagogy hnán touhou nalézt bájné dílo rabího Löwa. „Vyjdu do výklenku, dveře za sebou napolo zavřu a vyhoupnu se na železné příčky, pak dveře přirazím, zamknu a slézám dolů. Počet zvědavců se rozmnožil: dva strážníci s námahou udržují frekvenci. Jsou tu také známí a volají na mne: No tak, máte Golema?“

7. Na Kampě č. p. 12 – román Pasák

Naší poslední zastávkou je Kampa, připomene si zde jediný autorův román. Egon Erwin Kisch je znám především jako novinář a reportér, který byl ochoten vydat se do nejroztodivnějších míst, prolézt všechny noční podniky a využít rozličných převleků. Kisch byl však také spisovatel, autor povídek, divadelních her a právě i jednoho románu. K námětu románu Pasák (Der Mädchenhirt) jej ovšem inspirovala skutečná událost, a to výbuch na výletním parníku na Vltavě v roce 1898. Jeden ze zachráněných pasažérů v onen osudný den počne nemanželského syna, jehož další osudy jsou hlavním tématem románu. Děj se odehrává především v domě U Štýgrů na Kampě. Román naturalisticky líčí život pražského podsvětí, a to tak že někteří doboví kritici označili román za pornografii.

PROCHÁZKA KULTURNÍM ŽIVOTEM PRAŽSKÝCH ŽIDOVSKÝCH SPISOVATELŮ

Připravili jsme pro vás několik zastavení, které vám přiblíží Prahu z perspektivy osobností pražské židovské kultury 19. a první poloviny 20. století.

Připravte si mapu nebo stáhněte tento letáček v pdf a vyrazte s projektem PRALIT na procházku!

Stáhnout

1. Vrchlického sady: JAROSLAV VRCHLICKÝ

Procházka začíná v parku, jenž byl roku 1913 pojmenován po spisovateli, který židovské kořeny nemá, leč židovská tematika mu není cizí. V 19. století se mnoho českých spisovatelů židovské tematice nevěnovalo, podle Oskara Donátha patří však Jaroslav Vrchlický k těm několika málo českým autorům, kteří dokázali danou látku náležitě zpracovat. Donáth ve své knize Židé a židovství v české literatuře 19. století vyzdvihuje především Vrchlického dílo Bar Kochba.

2. Wilsonova 101/4: NOVÉ NĚMECKÉ DIVADLO

Dalším bodem zatavení je budova dnes Státní opery, která byla otevřena v roce 1888 jako Nové německé divadlo, jednalo se o stálou německou divadelní scénu, jež byla hojně navštěvována jak Němci, tak Čechy. Dění kolem divadla a nové divadelní kusy patřily k důležitým společenským tématům. Např. pražský německý spisovatel a novinář Otto Pick vydal stať k situaci kolem změny ředitele divadla pod názvem Um das deutsche Theater in Prag. Německý divadelní spolek se sám rozpustil na podzim roku 1938 kvůli obavám z reakcí českého obyvatelstva na mnichovskou dohodu.

3. Opletalova 7/5: DIVADLO HUDBY

Dále pokračujeme k dnešnímu Divadlu Radka Brzobohatého ‒ dřívějšímu Divadlu hudby, s nímž je spojena osobnost Pavla Eisnera, překladatele a milovníka české i německé kultury. Pro události pořádané v divadle Eisner připravoval průvodní slova, výbor z nich vyšel pod názvem Divadlu hudby. Během druhé světové války oficiálně publikovat nemohl, ale intenzivně pracoval na svém nejrozsáhlejším díle věnovaném českému jazyku Chrám i tvrz.

4. Václavské náměstí 38: DIVADLO ROKOKO

Poté se přesuneme na Václavské náměstí, kde se udála celá řada významných kulturních i historických událostí. Egon Erwin Kisch se jako investigativní novinář proslavil především odhalením špionážního případu plukovníka Redla, celou aféru popsal v reportáži Pád šéfa generálního štábu Redla, která vyšla v souboru Pražský pitaval. Reportáž se dočkala, jak divadelního, tak filmového zpracování. Divadelní hru s názvem Vyzvědačská aféra obrsta generálního štábu Redla napsal Emil Artur Longen a premiéru uvedlo divadlo Rokoko.

5. Václavské náměstí 28: PALÁC U STÝBLŮ

Na Václavském náměstí si připomene také jeden počin filmový. V paláci U Stýblů sídlilo kdysi kino Alfa, první kino, kde byl promítán československý zvukový film. Oním filmem byla Tonka Šibenice režiséra Karla Antona natočená podle povídky Egona Erwina Kische Nanebevstoupení Tonky Šibenice.

6. Řetězová 7: CAFÉ MONTMARTRE

Významným kulturním prostorem a fenoménem bývaly také literární kavárny. Zastavme se proto alespoň u jedné z nich v Řetězové ulici ‒ Café Montmartre, jež se stala před první světovou válkou domovem pražské bohémy. Kavárna, kabaret, šantán i tančírna, do které mířily kroky pražských umělců, ať mluvili česky, německy nebo jidiš. Častými hosty kavárny byli mimo jiné Eduard Bass, Emil Artur Longen, Egon Erwin Kisch či Lenka Reinerová, která patřila mezi stále hosty až do své smrti v roce 2008.

7. Anenské náměstí 209/5: DIVADLO NA ZÁBRADLÍ

Naše trase končí u divadla Na Zábradlí připomínkou toho, že díla pražských židovských autorů jsou i dnes stále živá. V budově divadla Na Zábradlí sídlí rovněž divadelní spolek Masopust, ten má od roku 2013 ve svém repertoáru pozapomínanou divadelní hru o spravedlnosti Andělé mezi námi, jejíž autorem je dramatik a spisovatel František Langer.

Trasy vznikly v rámci projektu PRALIT, který zachraňuje a zpřístupňuje památky pražské židovské literatury. Digitalizovaná díla zpřístupňuje online knihovna Kramerius Městské knihovny v Praze a naleznete je ZDE.