Od roku 2015, kdy započal rezidenční program v rámci projektu Praha město literatury, k nám do Prahy na dvouměsíční rezidenční pobyty zavítalo celkem 48 zahraničních autorů a autorek ze všech koutů světa.
Naším vůbec prvním rezidentem byl melbournský esejista a novinář Liam Pieper, který do Prahy přijel na konci roku 2015. Mezi lety 2016 až 2019 pak Praha každoročně přivítala 6 rezidentů z řad spisovatelů a překladatelů.
V roce 2020 jsme od hlavního města Prahy dostali zapůjčené dva nově zrekonstruované apartmány v Kafkově domě. Díky tomu byla kapacita rezidenčních pobytů navýšena z 6 rezidenčních míst na 12. Bohužel tento plán narušila nastupující pandemie, kdy byl rezidenční program na více než rok pozastaven. Našimi posledními rezidentkami se tak v březnu 2020 staly Natalia Ščerba a Marli Roode. Marli navíc musela kvůli zhoršující situaci předčasně odjet zpět domů. Naštěstí se vrátila o tři roky později a svůj pobyt dokončila.
Rezidenční program byl částečně obnoven v polovině srpna 2021, kdy dorazila britská autorka Sophie Mackintosh. Úplný návrat rezidentů do Prahy však přinesl až rok 2022, během kterého jsme hostili autory původně vybrané pro rok 2020. Také jsme se vrátili k vypisování výzvy pro rezidenty. Na rok 2023 nám přišlo neuvěřitelných 512 přihlášek a jejich počet neklesá ani nyní.
Zatím poslední výzva byla v létě 2024.
Obsah článku:
Účastníci rezidencí v Praze v letech 2015–2024
2024
Örvar Smárason
Rezident 2024.
Umělec mnoha talentů. Hudebník, fotograf, spisovatel a básník, který se vyznačuje specifickým stylem v hudbě, jakož i ve psaní. V Praze není poprvé, ale ani po letech město neztrácí své kouzlo a inspiruje ho k napsání nového díla s hororovými prvky.
Örvar je islandský spisovatel a básník, který se však zdaleka nevěnuje jen literárnímu umění. V roce 1997 spoluzaložil hudební skupinu múm, s kterou má na kontě sedm alb a nespočet písní. Pravidelně spolupracuje a hraje i v dalších islandských kapelách – Benni Hemm Hemm, Singapore Sling, Slowblow, Andhéri, Skakkamanage, FM Belfast and Represensitive Man.
V Praze na rezidenčním pobytu UNESCO Praha město literatury se původně chtěl věnovat gotickému horroru inspirovanému skutečností, nakonec ale dal přednost rozpracovanému dílu odehrávajícímu se na Islandu v 80. letech minulého století. I toto dílo, které sám autor nedokáže klasifikovat – nejblíže je snad sbírce povídek –, má hororové prvky. Hlavní hrdina se totiž vrací k životu poté, co byl pohřben zaživa. Kromě toho Örvar také píše básně a zvažuje vydání nové básnické sbírky.
.
Claudiu Komartin
Rezident 2024.
Patří k nejvýznamnějším básníkům rumunské Generace 2000, kromě vlastní tvorby se však také věnuje překladu a publikaci básnických antologií současné světové poezie a propagaci rumunské poezie doma i v zahraničí.
Claudiu je rumunský básník a překladatel, původem z Bukureště. Vydal již šest básnických sbírek a je jedním z nejvýraznějších představitelů tzv. Generace 2000 – básníků narozených v poslední dekádě komunistického režimu či v prvních letech demokracie, kteří rumunsko-jazyčné poezii dali nový, moderní směr.
Jeho prvotina Păpușarul și alte insomnii (2003) získala prestižní Cenu Mihaie Eminesca za literární debut a způsobila, že se Komartin téměř ihned stal uznávaným hlasem mladé generace. Následovaly další úspěšné básnické sbírky: Circul domestic (2005), za kterou obdržel Ocenění Rumunské akademie za poezii, Un anotimp în Berceni (2009), cobalt (2013), Autoportret în flama de sudură (2021) a zatím poslední Inoculare (2022).
Během své rezidence hodlá Prahu prozkoumat blíže a ve spolupráci s českými překladateli a básníky začít pracoval na sbírce, která by zachytila tvář tohoto města, jeho vnitřní život a spletité příběhy.
.
Laura Sheïlla Inangoma
Rezidentka 2024.
Burundská rodačka Laura Sheïlla Inangoma patří mezi vycházející hvězdy africké divadelní scény. Působí jako herečka, dramatička a spoluzakladatelka divadelní společnosti Troupe les Enfoirés de SaNoLaDante.
Uvědomění, že ji v současné divadelní tvorbě chybí ženský hlas, bylo impulzem pro to, aby se kromě hraní začala věnovat také psaní divadelních her. Výsledkem byla její prvotina Umugore n’Umugabo z roku 2018. Ve svých hrách se Sheïlla snaží propojovat kulturní dědictví svých předků se zkušenostmi a zážitky současného globálního světa. Ráda se staví stereotypům, které ve svých dílech plných sarkastického humoru dekonstruuje, zveličuje nebo obrací na ruby.
Její tvorba je známá i v mezinárodním kontextu: například drama Procès aux mémoires zaznělo jako součást rozhlasových čtení Ça va ça va le monde, které na Avignonském festivalu pořádá rádio RFI a hra Les Rassérénnées, kterou napsala společně s Mathildou Faure, byla v roce 2023 několikrát uvedena v Bujumbure a letos vyrazila na africké turné. Její nejnovější dílo Je me souviens très bien (La Fabrique des fictions) by se mělo objevit na jevišti v listopadu 2024 v Lomé v Togu.
Na rezidenci Sheïlla píše divadelní hru inspirovanou životem české feministky Františky Plamínkové.
Wibke Brueggemann
Rezidentka 2024.
Wibke Brueggemann, anglicky píšící spisovatelka německého původu, se zaměřuje na současné Young Adult romány s LGBTQ+ tématikou. Snaží se změnit zakořeněnou představu, že většina LGBTQ+ románů musí mít tragický podtón.
Debutovala s knihou Love is for losers, queer komedií psanou v deníkové formě, která vyšla i v češtině pod názvem Láska je na prd. V roce 2023 pak vydala svou zatím poslední knihu Cupid’s Revenge, která letos vyšla na Slovensku pod názvem Amorova pomsta. Dá se předpokládat, že český překlad na sebe nenechá dlouho čekat.
Spolupracovala také s autorem Maximillianem Jonesem na knize Breaking Down The Wall z období pádu Berlínské zdi. Téma Evropy rozdělené železnou oponou je ji blízké a věnuje se mu i v knize, kterou chce psát v Praze. Zachycuje románek mladých studentek, na pozadí hudebního festivalu v roce 1989 a pojednává o dvou zdánlivě odlišných světech, o přijetí sama sebe a o naději a víře v lepší budoucnost.
Nadia Brylynska
Rezidentka 2024.
Nadia Brylynska je překladatelka a soukromá lektorka češtiny z ukrajinského Lvova. Svými rodiči byla odmalička vedena k umění, zvlášť ke krásné literatuře, a během studia českého jazyka a literatury na univerzitě Ivana Franka si její pozornost získala česká poezie.
Jako spoluautorka přeložila do ukrajinštiny knihu Prosím stručně od Václava Havla a Karla Hvížďaly. V roce 2019 pak její překlad hry bratří Čapků Ze života hmyzu zinscenovalo Národní dramatické divadlo ve Lvově.
Nadiiným dlouhodobým zájmem je překlad poezie, zvlášť díla Jaroslava Seiferta a básníků jeho doby. Do ukrajinštiny přeložila větší poetická díla jako Morový sloup od J. Seiferta nebo Staré ženy od F. Halase, nyní pracuje na překladu Seifertovy sbírky Býti básníkem. Věří totiž, že témata, jimiž se Seifert věnoval ve sbírce Býti básníkem, jsou nadčasová a v mnohém aktuální i dnes.
Olga Flor
Rezidentka 2024.
Olga Flor, rakouská autorka románů, povídek a esejí, patří tak k výrazným hlasům střední spisovatelské generace, a to nejen v Rakousku. Má na kontě již několik úspěšných románů, krátké prózy, eseje, divadelní hry i libreto k opeře a publikace v tisku a časopisech.
Za svou literární činnost získala významná ocenění, jako například Cenu Antona Wildganse, jedno z nejprestižnějších čistě rakouských literárních ocenění, nebo Cenu Gerta Jonkeho.
Její první publikace s názvem Erlkönig v taneční a scénické sérii 64 obrazů zachycuje oscilující moralitu dvou generací. Téma morálního boje zkoumá i v nejnovějším románu Morituri, který nás provede současným rakouským prostředím, od krajiny až po politické konexe a mravně zkaženou společnost.
Olga na rezidenci dokončí práci na eseji o změnách v sebeuvědomění ve stínu klimatické krize a umělé inteligence, jež píše společně s českou spisovatelkou Radkou Denemarkovou. Pracuje také na svém novém románu s enviromentální tematikou.
2023
Pierre Cendors
Rezident 2023.
Francouzsko-Irský autor románů, povídek, esejí a básní Pierre Cendors se o literaturu Pierre zajímá již od útlého věku a tato láska ke knihám ho provází celým životem. Publikoval celkem 22 knih, mezi nimiž jsou romány, eseje, povídky i básnické sbírky. Podílel se také na scénáři filmu Portrait (2018, režie Christopher Leclaire).
Debutoval v roce 2006 s románem L’homme caché (Editions Finitude) o básníkovi zmizelém v bludišti pražských ulic. Kniha ve Francii sklidila úspěch a nastartovala jeho bohatou spisovatelskou kariéru.
Za svá díla získal mnoho literárních ocenění, můžeme zmínit např. Cenu Alaina Fourniera či cenu udělovanou Société des Gens de Lettres za román L’énigmaire.
Pierre bude v Praze pracovat na historicko-mysteriózním románu inspirovaném životem Antonína Langweila, který v letech 1826–1837 vytvořil model Prahy z papírové lepenky na dřevěné konstrukci.
Ramy Al-Asheq
Rezident 2023.
Ramy Al-Asheq je v Berlíně žijící syrsko-palestinský básník, novinář a kurátor. Vydal pět básnických sbírek v arabštině. Řada jeho básní byla publikována v antologiích a literárních časopisech v bosenštině, angličtině, francouzštině, němčině a španělštině. Některé z jeho textů byly využity v písních, performancích a dalších uměleckých dílech.
V roce 2014 vydal svou první sbírku v arabštině سيرًا على الأحلام, následně byl prostřednictvím programu Artist-in-Residence rezidenčního domu Heinrich-Boell-Haus Langenbroich pozván do Německa. Od roku 2017 vydává německo-arabský kulturní magazín FANN. Kromě toho pracuje jako kurátor pro Literaturhaus Berlin a je spoluzakladatelem a ředitelem festivalu Arabisch-deutschen Literaturtage v Berlíně.
Během svého pobytu v Praze se bude věnovat příběhu iráckého básníka Muhammada Mahdí Al-Džawáhirího, který byl ze své rodné země vyhnán a strávil 30 let ze svého exilu v Praze. Ramy, který je sám básníkem v exilu, hodlá na životní příběhu Al-Džawáhirího zkoumat vztah mezi poezií a exilem a vytvořit tak poetický dialog.
Natalija Matolinec
Rezidentka 2023.
Autorka urban fantasy románů pro mladé čtenáře Natalija Matolinec (Наталія Матолінець) se narodila a vyrostla v západoukrajinském městě Lvov. Ve svých příbězích se zabývá zejména historií, kulturním dědictvím a mytologií středo- a východoevropských zemí.
Její povídky byly přeloženy do několika jazyků, avšak největší úspěch jí přinesla románová trilogie Варта у Грі, jejíž první díl nedávno vyšel mimo jiné i v českém jazyce pod názvem Hra temné čarodějky: Bitva začíná (Fragment, 2023). Nejnovější kniha Всі мої Ключі і Ґайя (Vivat) byla vydána v roce 2022, i přes bouřlivé období na Ukrajině.
V Praze pracuje na románové sérii zasazené do malebných zákoutí Prahy a Lvova, odehrávající se v období mezi léty 1890 a 1914, známým také jako Belle Époque. Podobně jako u jejích předchozích knih půjde o urban fantasy pro mladé čtenáře, série ale kromě magie a městských legend bude pojednávat i o rozdělené společnosti a komplikovaných vztazích v rámci Rakouska-Uherska.
Ralf Pasch
Rezident 2023.
Ralf Pasch je německý spisovatel a novinář. Pochází z Durynska, ale jeho kořeny sahají i do Čech. Pracuje jako nezávislý novinář a životopisec. Dlouhodobě také spolupracuje s Německým kulturním fórem střední a východní Evropy v Postupimi a Collegiem-Bohemicum v Ústí nad Labem.
V roce 2014 vydal knihu Die Erben der Vertreibung – Sudetendeutsche und Tschechen heute / Dědicové odsunu (Mitteldeutscher Verlag), ve které představuje 15 zástupců třetí generace sudetských Němců žijících v Německu, České republice a Rakousku. Kromě toho také spolupracoval na několika memoárech, mimo jiné na životním příběhu kurdské imigrantky Gülnaz Beyaz Mein Leben im Schatten der Blutrache (dtv Verlagsgesellschaft, 2008).
Během svého pobytu v Praze se chce věnovat životopisu dnes pozapomenuté malířky Malvíny Schalkové (1882-1944), pražské rodačky židovského původu. Výsledná kniha by měla pojednávat nejen o životě Malvíny Schalkové, ale také o identitě pražských a vídeňských Židů a společenské roli žen na přelomu 19. a 20. století.
Marli Roode
Rezidentka 2020/2023.
Marli Roode je spisovatelka, básnířka a literární kritička. Narodila se v Pretorii v Jihoafrické republice, nyní žije v Manchesteru. Její kniha Call It Dog (Atlantic Books, 2013) se dostala do užší nominace na Dylan Thomas Prize, širší nominace na Sunday Times Fiction Prize a také do finále South African Literary Awards. Kniha vyšla také ve Francii u Payot & Rivages. Během pandemie se zapojila do projektu Women in Lockdown divadla Pompelei. Z této spolupráce vzniknul působivý monolog His For The Winter.
V roce 2020 dokončila doktorandské studium v oboru kreativního psaní na University of Liverpool a nyní se kromě psaní živí také marketingovým managementem.
V Praze chce Marli Roode pracovat na novele Vital Signs, ve které hrají hlavní roli otázky týkající se hranic Evropy, uprchlictví a významu vlasti a domova. Marli bohužel musela svůj rezidenční pobyt v roce 2020 předčasně ukončit vzhledem k omezením v platnosti kvůli šíření covidu-19. Do Prahy se tak vrací po třech letech, aby svůj pobyt úspěšně zakončila.
Ashutosh Bhardwaj
Rezident 2023.
Ashutosh Bhardwaj je indický novinář, spisovatel a literární kritik. V současné době žije v Ágře, kde pracuje jako nezávislý novinář. Píše v hindštině a angličtině a rád experimentuje s prózou v různých podobách a žánrech.
Jako novinář cestoval po střední Indii a dokumentoval život kmenů, jež se ocitli uprostřed konfliktu mezi maoistickými povstalci a policií. Vyšetřoval zabíjení, případy politické korupce nebo volební nekalé praktiky. V roce 2015 se jeho cestopis o třítýdenním pobytu s maoistickými povstalci v džungli Days & Nights in the Forest dostal do užšího výběru Ceny Kurta Schorka agentury Reuters.
Vydal pět knih, mezi nimi například sbírku povídek Jo Frame Men Na The nebo originální biografii regionu Dandakaranya The Death Script a její hindské vydání Mrityu Katha. Je také autorem několika dalších povídek, deníků, cestopisů a kritických esejů.
Úryvek jeho knihy z The Death Script vyšel také jako článek v The Guardian.
Během svého pobytu v Praze bude pokračovat v psaní biografie Nirmala Varmy, hindského spisovatele, myslitele a překladatele. Soustředí se u toho na roky, které Varma strávil v Praze a na jeho vztah k tomuto městu.
Bernard Gaëtan Lagier
Rezident 2023.
Bernard Gaëtan Lagier patří k významným karibským dramatikům současnosti. Narodil se v roce 1958 na Martiniku. V roce 2005 napsal svůj první dramatický text, který se vzápětí stal klíčovou hrou nové karibské dramatiky. Hra se jmenuje Moi chien créole (Já, kreolský pes). Tento monolog je považován za zásadní text současné frankofonní dramatiky, nový hlas moderní karibské dramaturgie.
V roce 2009 se Bernard Lagier podílel s dalšími šesti karibskými autory na vzniku dramatického sborníku Embouteillage Caraïbe (Dopravní zácpa na Karibiku). Je autorem her La Carte (Mapa) a L’Orchidée violée (Znásilněná orchidej), která hovoří o násilí na ženách.
Hrál na saxofon a flétnu v několika skupinách (u Hugha Charleca nebo v Martinique Brass Band apod.). Mnoho let vedl sdružení pro šíření a rozvoj současné karibské dramatiky ETC Caraïbe (Ecritures Théâtrales Contemporaines en Caraïbe). Nyní pracuje jako zástupce ředitele národní scény Tropiques-Atrium ve Fort-de-France.
Dvě setkání s Bernardem Gaëtanem Lagierem v Praze – 11. května 2023 16 hodin Svět knihy a 13. května 18 hodin Tvůrčí Afrika Jánský vršek.
Christine Leunens
Rezidentka 2023.
Její román Nebe v kleci se stal předlohou filmu Králíček Jojo, jež obdržel Oscara za nejlepší adaptovaný scénář. V březnu míří novozélandská spisovatelka Christine Leunens do Prahy na svou vůbec první rezidenci.
Debutový román Prvotní polévka (v orig. Primordial Soup) znamenal důležitý úspěch. Od svého prvního vydání v roce 2004 se kniha Nebe v kleci (v orig. Caging Skies) stala mezinárodním bestsellerem a v roce 2007 byla ve Francii nominována na Prix Médicis. V pořadí třetí kniha A Can of Sunshine byla vybrána novozélandským Heraldem mezi celosvětově „Nejlepší knihy roku 2013“ vydané v angličtině.
Román Nebe v kleci byl převeden do jevištní a filmové podoby. Divadelní adaptace, kterou napsala Desirée Gezentzvey a režíroval Andrew Foster, měla světovou premiéru v Circa Theatre ve Wellingtonu v roce 2017. Taika Waititi režíroval filmovou adaptaci pod názvem Králíček Jojo (v orig. Jojo Rabbit) v Praze a dalších místech České republiky. Film získal cenu WGA, cenu BAFTA a také Cenu Akademie (Oscara) za nejlepší adaptovaný scénář. Získal také cenu Humanitas za dílo zaměřené na podporu lidské důstojnosti a svobody. Film i kniha získaly ceny AFI za přínos k americkému kulturnímu dědictví.
Zfilmování Christinina nejnovějšího bestselleru In Amber’s Wake připravuje Mimi Polk Gitlin, producentka Oscarem oceněného filmu Thelma & Louise.
Během svého pobytu v Praze plánuje pracovat na rozsáhlém románu o osudech rodiny v průběhu čtyř generací, jež rozdělují protichůdné politické názory. Více o autorce.
Nazli Karabiyikoglu
Rezidentka 2023.
Nazli Karabıyıkoğlu je autorkou a aktivistkou z Turecka, dlouhodobě žijící mimo svou zemi, aby unikla před tamějším politickým, kulturním a genderovým útlakem. Žila v Gruzii, nyní v Německu. Byla oceněna stipendiem pro spisovatele v exilu od PEN Německo na období 2021–2023.
Jako feministická aktivistka bojuje za svobodu slova a tvorby. Svou prací upozorňuje na zneužívání v tureckých věznicích a domácí násilí. Jejím cílem je volně psát o jednom z největších tabu své země, kterým je homosexualita. Ta je v Turecku sice legální, ale celospolečensky zatracována, což vede k diskriminaci a násilí páchaném na LGTBQ komunitě.
Vydala pět knih v turečtině, zatím poslední román Kadin Kürkünde Rüya vyšel v roce 2018. Její povídka Elfiye se objevila ve Words Without Borders, Asymptote Journal a dalších. Za své dílo získala šest literárních cen ve své zemi a vyhrála literární soutěž The UnCollected Press/Raw Art Review za svou knihu Gök Derinin Altında. V říjnu 2019 vystoupila na festivalu čtenářů a spisovatelů Ubud na Bali.
Během svého pobytu v Praze bude pracovat na svém nejnovějším románu Lubunya, který mapuje současné politické směrování Turecka pomocí literatury a hudby, používající hantýrky lubunca jako satirického karnevalového výsměchu. Více o autorce.
2022
Enkaryon Ang
Rezident 2022.
Enkaryon Ang je tchajwanský spisovatel a umělecký kritik. Studoval chemii a přírodní vědy a má doktorát z chemické biologie a molekulární biofyziky z Národní tchajwanské univerzity a Academia Sinica.
Je autorem čtyř básnických sbírek a jeho básně byly publikované také v několika básnických výborech, jako příklad můžeme uvést Post-80 poets of Hong Kong, Macao, and Taiwan (2013) a Evidences of Living (2014). Mezi témata, kterými se ve svých pracích zabývá, patří věda, společenská hnutí a rovnoprávnost LGBT komunity. Nejvíce se však soustředí na vztah mezi tchajwanskou literární historií a materiální kulturou – od tématu vlivu tchajwanské mediální kultury na citový život počátku 20. století v jeho prvotině Rorschach Inkblot (ConerSit Publishing House, 2009) k diskuzi o novotvarech vzniklých díky tchajwanské internetové kultuře v zatím poslední sbírce Geometry of Cosmos (commaBOOKS Publishing House, 2019).
Kromě spisovatelské kariéry se věnuje také kritice umění, což mu vyneslo čestné uznání při ocenění AICA Incentive Award for Young Art Critics za jeho esej Return to the Psychogenic Theatre: A discussion about Chen Che-wei’s `Yang-Shen-Yuan’ (2018). Během svého pobytu v Praze se zaměří na názory dnešních Čechů na Asii. Projekt je inspirován literární debatou, kterou v 60. letech 20. století vedli sinolog Jaroslav Průšek a literární kritik Hsia Chih-Tsing. Ovšem nemá vyprávět, jak k debatě došlo, ale nahlédnout na historii česko-asijských vztahů, se zaměřením na východní Asii. Plánuje studovat životní osudy českého sinologa Jaroslava Průška a zároveň si najít dočasné zaměstnání, aby skrze ně poznal život asijských migrantů v České republice. Sám autor tento proces popsal jako pokus o porovnání dějin skrze poezii a esej vedoucí k nalezení asijských rysů v Praze a pražský styl v Asii.
Dumitru Crudu
Rezident 2022.
Dumitru Crudu je moldavský spisovatel, básník a dramatik. Studoval Filozofickou fakultu Sedmihradské univerzity v Brašově a Univerzitu Luciana Blagy v Sibini, nyní žije v Kišiněvu. Patří k nejvíce překládaným moldavským spisovatelům současnosti.
Je spoluzakladatelem literárního směru frakturismus, který popsal v literárním manifestu společně s Mariuszem Januszem v roce 1998. Publikoval již deset básnických sbírek, zatím poslední je Margareta noastră (Cartier, 2021). V roce 2008 překvapil svým syrovým románovým debutem Măcel în Georgia (Polirom Iasi, 2008) a o čtyři roky později vydal knihu povídek Oameni din Chișinău (Tracus Arte, 2012), která zachycuje atmosféru kolem zfalšovaných parlamentních voleb v roce 2009 z pohledu obyčejných lidí a ukazuje, jak politické sympatie zasahují do mezilidských a rodinných vztahů. V českém překladu Jiřího Našince vyšla v roce 2017 jako Lidé z Kišiněva. Do moldavské metropole je zasazena velká část příběhů i v jeho dalších povídkových sbírkách Salutări lui Troțki (Univers, 2016) a Moartea unei veverițe (Univers, 2017). Je rovněž autorem několika divadelních her a dvou dětských knih. Jeho drama Alegerea lui Alexandru Sutto (Unitext, 2004) bylo oceněno Rumunským divadelním svazem (UNITER) jako drama roku.
Během svého pobytu v Praze chce pracovat na románu o moldavském vojákovi, který dezertoval ze sovětské armády v roce 1968 během vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Dokončil knihu s pracovním názvem 133 dní před válkou, jejíž první kapitolu zhlédli diváci formou scénického čtení 24. sprna 2022 během setkání s autorem.
Hned několik týdnů po ukončení vyšla Dumitrovi v rumunštině nová kniha pod finálním názvem Ora cinci si sapte minute. Vyhlížíme také české vydání.
Þórdís Helgadóttir
Rezidentka 2022.
Þórdís (Thordís) Helgadóttir je islandská spisovatelka a dramatička pocházející z Reykjavíku. Vystudovala filozofii a kreativní psaní a má dlouhodobé zkušenosti jako textařka a překladatelka.
Její první sbírka povídek Keisaramörgæsir / Tučnáci císařští publikovaná v roce 2018 (Bjartur Publishing House) si získala pozitivní odezvy kritiků, stejně jako její poezie. Za svou básnickou sbírku Tanntaka / Zoubky (Forlagið, 2021) byla nominována na několik ocenění a získala cenu Morgunblaðið Básnická sbírka roku 2021.
Její divadelní hra Þensla / Expanze (2019) byla zinscenována v Městském divadle v Reykjavíku, kde působila v letech 2019 – 2020 jako rezidentní dramaturgyně. Anglické překlady jejích textů byly publikovány v časopisech jako je Words Without Borders nebo Iceland Review. Je také členkou ženského spisovatelského spolku Svikaskáld / Podvodné básnířky.
Při svém pobytu v Praze plánuje pracovat na povídce/novele The Objective, která by se zde v Praze měla částečně odehrávat. Dle autorky by se mělo jednat o absurdní drama zabývající se tématy identity, traumatu z opuštění a únikem před skutečností.
S autorkou jste se mohli setkat například během Měsíce autorského čtení nebo v Praze na Vltavě.
Tomas Venclova
Rezident 2022.
Litevský básník, esejista, literární vědec a překladatel Tomas Venclova se narodil v Klaipedě v rodině spisovatele Antanase Venclovy a své mládí prožil ve Vilniusu. Kvůli své disidentské činnosti byl nucen emigrovat do USA, kde od roku 1985 přednášel slovanskou literaturu a jazyky na Yaleově univerzitě, nyní opět žije ve Vilniusu.
Psaní se věnuje už přes 60 let a v jeho bohatém díle, psaném nejen litevsky, ale také polsky a rusky, najdeme nejen básně (které dle svých slov píše jen v litevštině), ale také eseje, literární kritiku, rozhovory, díla věnovaná historii i současnosti Vilniusu, nebo například cestopis. Krom vlastní spisovatelské kariéry také překládá díla jiných do litevštiny (za zmínku stojí např. T. S. Eliot, Charles Baudelaire, Czesław Miłosz nebo Josif Brodskij). U nás vyšly jeho básně z 60. až 90. let 20. stol. v zrcadlovém, česko – litevském vydání Čas rozpůlil se…/ Ipuseja para… (Vesnické dílo, 2014).
Během svého pobytu v Praze hodlá do hloubky studovat pouta, která svazují Prahu a Vilnius (kterému bývá často přezdíváno malá Praha) a na toto téma napsat esej, popřípadě básnický cyklus.
Záznam setkání se čtenáři z 21. června 2022 vám nabízíme v úplné verzi.
Paul Cuddihy
Rezident 2022.
Paul Cuddihy je spisovatel, novinář a rodák z Glasgow. Od roku 2001 píše pro Celtic View, oficiální časopis fotbalového klubu Celtic, jehož je také redaktor. Pro klub napsal osm knih s fotbalovou tematikou, mezi nimi například biografii tamní legendy Tommyho Burnse.
Kromě literatury faktu napsal také trilogii historických románů o moderních irských dějinách zasazenou do Skotska, Irska a Severní Ameriky (Saints and Sinners, Black & White Publishing, 2010; The Hunted, Capercaille, 2011 a Land Beyond The Wave, tamtéž, 2012) a knihu povídek inspirovanou názvy písní skupiny Duran Duran (As Easy As A Nuclear War, Drone Publishing, 2015).
Knihy nejen píše, ale rád je i čte a diskutuje o nich – v lednu 2020 si založil podcast Read All About It, kde si každý týden povídá se svým hostem o jejich oblíbených (nebo naopak nenáviděných) knihách. Jako dlouholetý fanoušek Duran Duran je také jedním z moderátorů podcastu Duran Duran Albums. Během svého pobytu v Praze se chystá pracovat na beletrizovaném životopisu Johnnyho Maddena, skotského fotbalisty, kterému se také přezdívá „otec českého fotbalu“. Rádi vzpomínáme na zabávné literárně-hudební setkání v červnu 2022 – více ve fotoreportáži a videu.
2021
Sophie Mackintosh
Rezidentka 2021.
Sophie Mackintosh se narodila v jižním Walesu a v současnosti žije v Londýně. Její debutová kniha The Water Cure (česky Voda mrtvá a živá, Mladá fronta, 2018) se dostala do širšího výběru Man Bookerovy ceny 2018. Druhou knihu Blue Ticket vydala v roce 2020.
Její díla jsou překládána do mnoha jazyků, povídky, eseje a poezii vydává mezi jinými Granta, The White Review, The New York Times and The Stinging Fly. Její povídka Grace získala v roce 2016 cenu White Review Short Story Prize a povídka The Running Ones v témže roce vyhrála soutěž Virago/Stylist Short Story.
Povídku Archive (česky Archiv) najdete také v připravované e-knižní antologii Městské knihovny v Praze s názvem Duchové CONiáše.
Do Prahy dorazila v polovině srpna 2021 jako první rezidentka po přestávce způsobené pandemií koronaviru. Během svého pobytu v Praze pracovala na třetí a čtvrté připravované knize. Zúčastnila se CONiáše. A se svými dojmy z rezidence se s námi podělila v tomto videu.
2020
Natalia Ščerba
Rezidentka 2020.
Natalia Ščerba je ukrajinská, rusky píšící autorka. Zaměřuje se zejména na sci-fi a fantasy knihy pro mládež. Její dílo získalo mnoho literárních ocenění a bylo přeloženo do češtiny, slovenštiny, polštiny a ukrajinštiny.
Natalia se vždy zajímala o science fiction, zejména téma času, energie a hmoty.
V letech 2014 až 2016 vydávala trilogii Čarodol – příběh o karpatské magii, neobyčejném životě v horách, lásce a dobrodružství. Od roku 2016 vycházela série Lunasterové – vesmírný fantasy příběh o měsíci a hvězdách a konfrontacích mezi nimi. Ve světě Časodějů představuje čas nový způsob provozování magie.
Natalia mluví česky, poslechněte si od ní samotné, co nám o své tvorbě a pobytu v Praze řekla.
Její knihy vydává v České republice Fragment v překladu Martiny Pálušové.
Katrin Pauts
Rezidentka 2020.
Vyrostla na malém ostrově Muhu v Estonsku. Pracuje jako novinářka, spisovatelka na volné noze, scénáristka a editorka. V průběhu čtyř let publikovala sedm knih, její dílo zahrnuje populární sérii detektivek a také dva memoáry. Více než deset let pracovala pro celostátní noviny a televizi. Žije v Tallinnu.
Katrin zasadila své příběhy na estonské ostrovy, jmenujme Politseiniku tütar či Tulekandja.
Její zatím poslední kniha Minu salajane elu (2019) se odehrává v Praze. Město navštívila mnohokrát a považuje jej za ideální místo pro vnitřní boj člověka. Navíc si uvědomuje mnoho spojení a podobností mezi českou a estonskou kulturou a literaturou zvláště – např. německé vlivy, komunismus, Sametovou revoluci v Československu a Zpívající revoluci v Estonsku.
„Abych to zjednodušila, je to kniha o cestě do cizího města, kde jsem chtěla najít samu sebe, místo toho jsem ale objevila osobnost Vladimíra Macury,“ vysvětluje Katrin. Tento spisovatel a překladatel byl jedním ze zakládajících členů Baltského svazu, předchůdce dnešního Česko estonského klubu.
V průběhu svého rezidenčního pobytu pokračovala Katrin Pauts v průzkumu Macurova odkazu. Záznam ze během pražského pobytu setkání.
Ve své knize Tunnustamata geeniuse piinad, která v Estonsku vyšla v říjnu 2020, se Katrin Pauts vrací ke svému pražskému pobytu a se sarkasmem a ironií sobě vlastní líčí své pražské příhody.
Danielle Dussault
Rezidentka 2020.
Quebecká autorka Danielle Dussault píše, maluje, hraje na klavír a zpívá. Pořádá semináře tvůrčího psaní, více než dvacet pět let vyučovala a vydala několik románů, povídek a poetických příběhů. Její práce se točí kolem lidské podstaty a zdůrazňuje křehkost vazeb a jejich složitost. Potvrzuje to i La troisième personne, její nejnovější román, jež vypráví příběh tří žen, které se v jednom okamžiku ocitly na břehu řeky.
Během literárního večera v červenci 2019 představila v Památníku národního písemnictví výňatky ze své práce. V lednu a únoru 2020 se účastní tvůrčího rezidenčního programu v Praze v rámci projektu Praha UNESCO město literatury. Na podzim roku 2022 v Praze četla svým čtenářům ze své nové knihy a představila svůj nový projekt týkající se dopisů Mileny Jesenské.
Podcasty S myšlenkami na Prahu.
Výsledkem rezidence je nová kniha Les ponts de Prague.
2019
Justin MacGregor
Rezident 2019.
Justin MacGregor se narodil v Londýně rodičům ze Skotska a Walesu, kteří se potkali jako herci Královské shakespearovské společnosti. Je oceňovaným tvůrcem filmů a divadelních her. V současnosti působí jako asistující profesor scenáristiky na Trinity College v Dublinu. Jeho hry se dočkaly uznání kritiků na místech jako The Lowry v Manchesteru, Lost Theatre v Londýně a Smock Alley v Dublinu. V listopadu 2019 přijel do Prahy na svůj zimní rezidenční pobyt, během něhož pracoval na nové hře nazvané Vaclav’s Prague Spring Blues.
Námět se zakládá na skutečné události. V roce 1964, kdy se slavilo výročí 400 let od narození Shakespeara, obdržela Královská shakespearovská společnost pozvání za Železnou oponu, aby zde uvedla Krále Leara s Paulem Scofieldem v hlavní roli. Otec Justina MacGregora, Barry, byl jedním z herců této divadelní společnosti. V Praze se herci setkali se ctižádostivým autorem divadelních her, Václavem Havlem. Právě v té době byla uváděna jeho první hra – Zahradní slavnost.
Hlavní část jeho díla Justina MacGregora nacházíme v divadle. Jeho tvorba se zaměřuje na skutečné události a osobnosti. Zahrnuje také protiválečnou trilogii, jejíž druhý díl, God Wept and the Devil Laughed, vyhrál v roce 2012 Manchester Theatre Award. V současnosti pracuje na sérii her o běžných lidech za mimořádných okolností, která začala hrami How I Helped End Communism (and Save Democracy for Donald Trump and Vladimir Putin), Mugabeland! (nominace na Manchester Theatre Award, 2014) a Uhta! the last part of the night.
Joanna Lech
Rezidentka 2019.
Joanna Lech (narozena 1984 v polském Řešovu) je básnířka, spisovatelka, autorka knihy Sztuczki (2016, Nisza) a Kokon (2019, W.A.B. / GW Foksal) a básnických sbírek Zapaść (2009, SPP), Nawroty (2010, WBPiCAK), Trans (2016, Instytut Mikołowski) a Piosenki pikinierów (2017, Forma). V květnu 2019 přijela do Prahy na svůj dvouměsíční rezidenční pobyt projektu Praha město literatury, aby zde pracovala na svém novém románu.
Básník a literární kritik Bronisław Maj o autorčině vlastní poezii napsal: „Básně Joanny Lech nás vedou – jako Billie Holiday – „po temné straně ulice“… Bez patosu, ale také bez snadných nadějí, klidně, avšak s obrovskou soustředěnou silou v poetických obrazech.“
Fotogalerie a video vzpomínka Joanny Lech na pražskou rezidenci.
Joanna Lech absolvovala postgraduální studium kreativního psaní na Jagellonské univerzitě v Krakově.
Caya Makhélé
Rezident 2019.
Caya Makhélé (nar. 1952, Pointe-Noire, Congo-Brazzaville), dramatik, nakladatel, prozaik, básník a novinář, vystudoval univerzitu v Paříži a od roku 1983 žije ve Francii.
Založil Théâtre d’Art Africain (1980), časopis Equateur (1986), divadlo Acoria, nakladatelství Acoria (1997). Organizoval festival Rencontre Afrique-Brésil. Pořádá různá turné s inscenacemi pro děti, semináře tvůrčího psaní a dramaturgie ve Francii, Švýcarsku, Belgii, Senegalu, Kongu…
Prahu poprvé navštívil v roce 2003 jako host festivalu Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani a od té doby se začal prohlubovat jeho vztah k české kultuře.
V práci Cayi Makhélého se prolíná poselství čtenářům, aby nezapomínali na dědictví svého národa a na to, jakou cenu má důstojnost a nabytá svoboda.
Z další tvorby jmenujme román Les Matins de Prague (Pražská jitra), básnická sbírka v bilingvním francouzsko-českém vydání Murmures d’Afrique/Šepoty Afriky, romány L’Homme au Landau, Le Cercle des Vertiges, Ces jours qui dansent avec la nuit, oceněné povídky Les Travaux d’Ariane et 15 autres nouvelles. Spolu s dalšími autory, jako je Michel Serres, Erik Orsena, William Boyd atd., participoval na knize Nous Tintin.
Divadelní hry zahrnují La Fable du Cloître des Cimetières (Bajka o lásce, pekle a márnici), La Danse aux mulettes, L’étrangère, Sortilèges (Čarování).
V Praze na rezidenčním pobytu dopsal hru Les 7 métamorphoses de Mytho (Sedm Mythových proměn), kterou jste v podobě scénického čtení mohli zhlédnout v A studiu Rubín. Kniha vyšla v roce 2019 v nakladatelství Acoria. V květnu 2020 se Caya Makhélé vrací do Prahy, aby zde představil své nové básně a obrazy. Vernisáž se konala u příležitosti slavnostního zahájení festivalu Tvůrčí Afrika.
Richard Fidler
Rezident 2019.
Richard Fidler (nar. 1964), australský spisovatel a rozhlasový komentátor v ABC Radio.
Richard Fidler napsal dvě rozsáhlé historické knihy, v nichž se prolíná osobní zkušenost a mytologie. Ghost Empire a Saga Land.
Během pražského rezidenčního pobytu Praha město literatury se Richard Fidler věnoval psaní historie města Prahy, která prolíná minulost s osobními příběhy a některými městskými mýty a legendami. Tento román vyšel v roce 2020 pod názvem Golden Maze.
V 80. a 90. letech 20. století byl členem australského komediálního tria The Doug Anthony Allstars (DAAS), které hrálo publiku po celém světě: od londýnského West End či ulic Paříže a New Yorku až po osamocená těžební města v Austrálii.
Informace, které Richard Fidler nasbíral během rezidenčního pobytu v Praze, využil pro sepsání knihy The Golden Maze: A Biography of Prague, která vyšla v Austrálii a dočkala se vřelého přijetí.
2018
Mieze Medusa
Rezidentka 2018.
Mieze Medusa, občanským jménem Doris Mitterbacher (nar. 1975), je rakouská autorka, slam básnířka, rapper a nakladatelka. Je hlavním pilířem rakouské hip-hopové a poetry-slam-scény a od roku 2004 pořádá nejrůznější poetry slam aktivity, jako je nejdelší „textstrom“ poetry slam ve Vídni, „KULTUM“ slam v Grazu a řadu dalších slamů v různých divadlech, muzeích a jiných kulturních institucích. Je také součástí týmu „Textvorstellungen“, který hostí četby v renomovaném Alte Schmiede ve Vídni. Cílem „Textvorstellungen“ je diskutovat o vznikající literatuře se zvláštním zaměřením na publikace v literárních časopisech.
Mezi její práce patří romány Freischnorcheln, Mia Messer. V roce 2015 vydala knihu příběhů Meine Fußpflegerin stellt Fragen an das Universum.
Společně se svým manželem Markusem Köhlem vydala Mieze Medusa řadu sbírek mluvené poezie – např. Alles außer grau – Texty to go (2016), Ping Pong poezie – die neuen besten Slamtexte (2013), Doppelter Textpresso (2009).
„Mluvená poezie snadno překonává jazykové bariéry díky své performativní povaze.“
Amir Or
Rezident 2018.
Spisovatel, překladatel, učitel a redaktor narozený 1. července 1956 v Tel Avivu v Izraeli.
Jako autor jedenácti básnických knih, dvou románů a jedenácti překladů do hebrejštiny pořádá čtení a přednášky po celém světě, a vyučoval kreativní psaní v Izraeli, USA, České republice, Rakousku, Spojeném království a Japonsku.
Jeho první epický román The Song of Tahira (Shir Tahira) vyšel roku 2001 a román The Kingdom (Hammamlacha) v roce 2015. Z řady sbírek básní zmíníme So! (Kacha), Day (Yom), Loot (Shalal), vybrané básně 1977–2013, nebo dosud poslední Wings (Knafayim).
Jeho překlady do hebrejštiny mají široký záběr, např. Příběhy z Mahabharaty (Sippurim min Ha-Mahabharata), To a Woman od Shuntara Tanikawy (Le’isha) nebo When the Salamenders Sing od Aurelie Lassaque (Shirat Hassalamandra).
V roce 1990 spoluzaložil Helicon Poetry a v roce 1993 the Arabic-Hebrew Helicon Poetry School. Helicon je časopis a nakladatelství zaměřené mj. na poezii, vzdělávací centrum pro mladé básníky, propagátor komunikace a sdílení mezi básníky píšícími v různých jazycích Izraele – v hebrejštině, arabštině, angličtině, ruštině a dalších.
Během svého pobytu v Praze psal svou dvanáctou básnickou knihu The Cricket.
Fotky ze závěrečného setkání v Památníku národního písemnictví v Praze.
Iryna Zabiiaka
Rezidentka 2018.
Iryna Zabiiaka je ukrajinská bohemistka a překladatelka. Je dlouhodobě aktivní v oblasti kulturního propojování mezi Českou republikou a Ukrajinou. Vedle překladů současné literatury se badatelsky zabývala pražským lingvistickým kroužkem či českou avantgardou.
Věnuje se překladu českých autorů – např. kniha Hrdý Budžes od Ireny Douskové (Komora, 2015), básnická sbírka Ivana Wernische Procházka kolem pivovaru (Ljuta sprava, 2016) či román Rybí krev od Jiřího Hájíčka (Komora, 2017).
O čtenářích a vývoji knižního trhu na Ukrajině Iryna říká: „Velká díla české literatury 20. století jsou v ukrajinštině zastoupená poměrně špatně z několika důvodů. V komunistickém období většina textů zajímavých svou estetickou hodnotou byla zakázaná k publikování a překladu, po rozpadu Sovětského svazu knižní a překladatelský trh na Ukrajině zažil dramatický pokles. Po roce 2010, a hlavně po roce 2014 se tento trh začal rychle rozvíjet. Zájem o klasickou a současnou cizí literaturu je dost velký, stejně tak jako počet knih, které ročně vycházejí. Týká se to i české literatury.“
V červenci a srpnu 2018 se zde věnovala především překladu románu Příliš hlučná samota Bohumila Hrabala. Jistě se můžeme těšit také na její další inspirace na podporu česko-ukrajinské literární spolupráce.
21. srpna 2018 se konalo společné čtení Iryny Zabiiaky a Ireny Douskové v zahradách Památníku národního písmenictví.
Videovzkaz Iryny z konce pobytu.
Jaroslav Kalfař
Rezident 2018.
Jaroslav Kalfař, spisovatel narozený 20. května 1988 v Praze, žijící v Brooklynu, v New Yorku. Svůj debutový román, Spaceman of Bohemia (Kosmonaut z Čech), napsal v angličtině a vydal v USA v březnu 2017.
O své knize Jaroslav říká: „Kosmonauta z Čech jsem musel napsat ze dvou důvodů: jednak kvůli mé fascinaci samotou jsem chtěl napsat příběh o té nejosamělejší osobě na světě, a zjistit, jestli je pro takového člověka naděje vrátit se zpět. Zároveň jsem chtěl napsat knihu, která by znovu naši zemi představila světovému publiku, a zajímala se nejen o českou minulost a současnost, ale i možnosti pro naši budoucnost.“
V rámci rezidentury v Praze se Jaroslav Kalfař účastnil také veletrhu Svět knihy nebo česko-německého knižního festivalu v Brémách.
Rozhovor s Jaroslavem Kalfařem pro Seznam TV.
Videovzkaz Jaroslava z konce pobytu a fotogalerie ze závěrečného čtení na Avoidu.
Encarna Castillo
Rezidentka 2018.
Spisovatelka a editorka se narodila a žije v Barceloně. V roce 2013 vydala svůj první román Cold Turkey, který se odehrává v Barceloně a New Yorku.
V roce 2016 vydala Venta del Rayo, což je práce historické paměti a první titul její Trilogy of My Crises.
Během svého pobytu v Praze se vydala po stopách propojení Radia Praha a španělských exulantů během Frankovy diktatury, obzvláště katalánské autorky Teresy Pàmies. Teresa Pàmies napsala Testament a Praga (Svědectví v Praze) (1970). Teresa Pàmies žila v Praze deset let (1948–1958) a pracovala pro Radio Praha jako editorka pro rozhlasové vysílání ve španělštině a katalánštině.
Své poznatky z pobytu v Praze využila Encarna Castillo ve své nové knize La luz en su ausencia, která vyšla právě v roce 2020.
V Praze jste se s ní mohli setkat na několika akcích.
Video a fotogalerie – Encarna Castillo v Praze.
David Whiteman
Rezident 2018.
Od prodlouženého pobytu v Praze v devatenácti letech zasvětil David Whiteman z Edinburghu svůj život psaní. V roce 2008 byl publikován jeho první román A Cure for Solitude. Děj je zasazen do postkomunistické éry České republiky a čerpá silně z jeho zkušenosti života v Praze.
Během posledních pěti let David Whiteman zkoumal a psal svůj druhý román Black Hand. Děj je zasazený v Praze a na východní frontě první světové války. Román se snaží rozšířit motivy Gavrilo Principa pro atentát na arcivévodu Franze Ferdinanda a ukázat dopad jeho činu na malý počet českých občanů v Praze, v Terezíně a na východní frontě. Kniha se také snaží zdůraznit zdrženlivost, s kterou šlo mnoho Čechů do první světové války, aby bojovali za rakousko-uherské impérium, a také ukázat zrod České legie.
Setkání v Praze proběhlo v únoru 2018 v Památníku národního písemnictví.
Videovzkaz a fotogalerie z Davidova pobytu v Praze.
2017
Oleh Kocarev
Rezident 2017.
Narodil se v Charkově na Ukrajině roku 1981. Píše především poezii, pro niž je příznačný metaforický volný verš a silný příběh. Napsal také krátkou absurdní prózu Nejmovirna Istorija Pravlinnja Chlorofituma Peršoho (Neuvěřitelná Historie Vlády Chlorofyta Prvního, 2009) a v tisku je jeho nový román Ljudy v hnizdach (Lidé v hnízdech), ironická a sentimentální dekonstrukce příběhu jedné rodiny během 19. a 20. století. Píše také eseje a literární kritiku. Jeho texty byly přeloženy do více než deseti jazyků včetně češtiny. Nakladatelství Větrné mlýny vydalo výběr z jeho tvorby pod titulem Černý chleba, bílá velryba, obsahující překlady Alexeje Sevruka a Jekateriny Gazukiny. Sám překládá z polštiny, ruštiny a běloruštiny. Ve spolupráci s bohemistkou Irynou Zabijakou převedl do ukrajinštiny řadu básní Ivana Wernische, Petra Borkovce, Marie Iljašenko a Tomáše Přidala.
Během svého rezidenčního pobytu v Praze pracoval na svém novém poetickém albu Chaplinovo náměstí, které vyšlo jako e-kniha. Sbírku básní Oleha Kocareva vydala Městská knihovna v Praze a je možné ji stáhnout a prohlížet on-line.
Video a fotogalerie – zachycení Olehova pobytu a setkání.
Michael O‘Loughlin
Rezident 2017.
Publikoval svou první sbírku poezie v roce 1980 a od té doby vydal dalších pět sbírek. Napsal také scénáře pro tři celovečerní filmy. Dále vydává povídky, eseje a recenze a přeložil více než sto publikací z holandštiny, francouzštiny a španělštiny. Žil v mnoha různých městech, včetně Barcelony, Paříže, Kodaně a Amsterdamu. Město bylo vždy osou jeho práce a v současné době se soustředí na evropskou historii ve dvacátém století. Od začátku byl fascinován kulturami zemí, jako jsou Česká republika, Polsko, Německo, a tím, jak se vztahují k jeho vlastnímu kulturnímu zázemí v malém koutě Evropy. Během svého pobytu pracoval na nové sbírce básní reflektující změny, kterými prošla Praha od doby, kdy zde naposledy byl v roce 1978.
Video a fotogalerie – Michael O´Loughlin v Praze.
Juan Pablo Bertazza
Rezident 2017.
Pochází z Buenos Aires v Argentině. Studoval literaturu a jazyk na Univerzitě v Buenos Aires. Pracuje jako editor, žurnalista a profesor. Jako mladý objevil poezii a od té doby je fascinován obrovskými možnostmi vyjádření, jež nabízí. Navzdory skutečnosti, že je poezie spíše podhodnoceným žánrem, se mu podařilo vydat čtyři knihy v nejprestižnějších vydavatelstvích poezie v Argentině.
Juan Pablo Bertazza se svým okouzlením Prahou netajil a již v témže roce jí věnoval dvojjazyčnou básnickou sbírku En el umbral de Praga / Na prahu Prahy (vydala Novela Bohemica, 2017). Dlouho na sebe nenechala čekat ani románová prvotina Pražský syndrom (Novela Bohemica, 2019) s prvky fantastiky psaná formou deníkových zápisků. Obě díla přeložila Radka Návarová.
Juan Pablo Bertazza momentálně trvale žije v Praze, ve městě, do kterého se osudově zamiloval.
Video a fotogalerie – Juan Pablo v Praze.
José Luís Peixoto
Rezident 2017.
Studoval německý a anglický jazyk a literaturu.
Krom svých románů a děl, které jsou původně publikované v Portugalsku a Brazílii a překládány do mnoha jazyků, také píše sloupky pro časopisy či noviny, spolupracuje s mnohými umělci a vytváří různé druhy psaného slova. Jeho romány byly oceněny na národní a mezinárodní úrovni.
Na svém pražském rezidenčním programu pracoval na svém románu a čerpal inspiraci pro postavu zasazenou do Prahy. Také se snažil získat kontakty pro možné české překlady.
Z jeho pražské rezidence vzešel román Městečko Galveias, který v českém překladu Marie Havlíkové, vyšel v nakladatelství Smršť v roce 2017.
Video a fotogalerie – José Luís v Praze.
Nives Vidrih
Rezidentka 2017.
Pochází z Lublaně, městě ležícím na čtrnáctém poledníku, stejně jako Praha.
Už jako studentka začala překládat českou literaturu, zvlášť poezii, například Sovu, Březinu, Nezvala nebo Holana. Po druhém ročníku v létě 1978 poprvé cestovala do Československa. Tenkrát vzplanula její láska k češství, časem vycítila silnou příbuznost české a slovinské kultury, české a slovinské mentality. Také čtyři roky působila v Praze na FF Univerzity Karlovy jako lektorka slovinštiny (1981–1982 a 1991–1994). Po návratu z Prahy, začátkem roku 1995, se stala překladatelkou na volné noze a věnuje se skoro výhradně překládání české literatury a tomu, co s tím souvisí. V roce 2009 obdržela slovinskou státní cenu Antona Sovreho za překlad Hrabalova Inzerátu na dům, ve kterém už nechci bydlet (rozsáhlý výběr z autorovy tvorby).
Video a fotogalerie – Nives Vidrih v Praze.
James Hopkin
Rezident 2017.
V roce 1998 začal psát o literatuře pro New Statesman a pro Guardian, součástí práce pro Guardian byly i rozhovory s Ivanem Klímou, laureáty Nobelovy ceny a články o české, německé a polské literatuře.
Povídky publikuje od roku 1994. Vyhrál cenu J B Priestly v roce 2010, cenu Society of Authors‘ Award v roce 2011 a dostal se do užšího výběru ocenění Manchester International Fiction Prize v roce 2013. K novějším dílům patří jeho román Say Goodbye to Breakfast a jeho soubor povídek Fairy-tales for Fugitives.
Fotogalerie – James Hopkin v Praze.
2016
Bergrún Íris Sævarsdóttir
Rezidentka 2016.
Se narodila na Islandu, v Reykjavíku v roce 1985. Poté, co se stala matkou, u ní ještě stoupl zájem o dětské knihy, doposud ilustrovala 25 knih a napsala čtyři obrázkové knížky. Byla nominovaná na několik prestižních ocenění, včetně severské ceny za literaturu pro děti a mládež v roce 2015. V Praze pracovala na své páté knize pro děti, určené čtenářům ve věku od 5 do 8 let. Pro Bergrún byl pobyt v Praze jejím prvním rezidenčním stipendiem.
Video a fotogalerie – Bergrún Íris Sævarsdóttir v Praze.
Dominika Słowik
Rezidentka 2016.
Pochází z Jaworznu v Polsku. Vystudovala překladatelství, ale rozhodla se raději cestovat. Žila ve Španělsku, v Itálii a v Guatemale. Její první román „Atlas: Doppelganger“ vyšel v roce 2015 a vzbudil velmi pozitivní ohlas. Nyní pracuje na svém druhém románu. Momentálně žije v Krakově, dalším ze sítě literárních měst UNESCO.
Video a fotogalerie – Dominika Słowik v Praze.
Alejandro Pedregosa
Rezident 2016.
…se narodil v Granadě v roce 1974. Z jeho románů vyniká především Hotel Mediterráneo (2015), stejně jako detektivní trilogie odehrávající se ve třech známých španělských městech: Un extraño lugar para morir (Pamplona), Un mal paso (Santiago de Compostela) a A pleno sol (Madrid).
Píše poezii, kterou vnímá jako rozumové cvičení a jako hrátky se slovy a svou mateřštinou. Z jeho sbírek poezie jmenujme Los labios celestes nebo El tiempo de los bárbaros. V Praze pracoval na svém příštím románu, ve kterém se setká Kafka s Lorcou, aby si popovídali o lásce a literatuře.
Video a fotogalerie – Alejandro Pedregosa v Praze.
Tetiana Okopná
Rezidentka 2016.
Narodila v září 1988 v ukrajinském průmyslovém maloměstě Romny s tisíciletou a slavnou historií, avšak její stopy byly úplně vymazány z městských obrysů v průběhu krvavého 20. století.
Toužila se stát překladatelkou z francouzštiny a žít v Paříži, nakonec se ale dostala na bohemistiku, u které zůstala a francouzsky se (zatím) nenaučila.
První přeloženou knihu, životopis Václava Havla od Daniela Kaisera, věnovala tatínkovi.
Kromě Václava Havla překládá také prózy současných českých autorů, třeba Jaroslava Rudiše, Jáchyma Topola nebo Petra Šabacha. Výsledkem rezidence byl překlad a vydání knihy Hovno hoří Petra Šabacha v ukrajinštině.
Video a fotogalerie – Tetiana Okopná v Praze.
Sarah Perry
Rezidentka 2016.
Má doktorát z tvůrčího psaní a z gotické prózy („Gothic“). Její první román After Me Comes the Flood (Po mně potopa) byl vydán v roce 2014. Její eseje a recenze jsou publikovány v Guardianu, Spectatoru, v deníku Independent a v literárním čtvrtletníku Slightly Foxed. Její druhý román The Essex Serpent (Nestvůra z Essexu) vyšel v červnu 2016.
Během svého pobytu v Praze pracovala Sarah Perry na svém třetím románu Melmoth, který se částečně v Praze odehrává. Román vyšel v roce 2018 a je skutečně inspirovaný Prahou a zkušenostmi nasbíranými během rezidenčního pobytu. Kniha vás zavede do potemnělých pražských uliček, kde viníky pronásleduje Melmoth, nejosamělejší bytost na světě.
Video a fotogalerie ze čtení a z působení Sarah v Praze. Ukázka z knihy.
2015
Liam Pieper
Rezident 2015.
Narodil se v roce 1984 do bohémské rodiny australských hippie. Od třinácti let kouřil marihuanu a ve svých patnácti se stal dealerem. V osmnácti byl zatčen. Tehdy o svých zážitcích napsal povídku. Když mu text otiskl jeden literární časopis, byl to iniciační zážitek: „To bylo poprvé, kdy jsem se cítil dobrý v něčem jiném než v tom, jak být člen gangu.“
Snad i z vděku, který pociťuje vůči lidem, kteří rozpoznali jeho literární talent, pomáhá s publikováním začínajícím autorům na blogu The Writers Bloc.
Liam Pieper hostoval v Praze od začátku října, zpět do Melbourne odletěl 7. prosince 2015. Text, na kterém během rezidenčního pobytu pracoval, dal nakonec vzniknout úspěšnému románu Hračkář.
Video a fotogalerie – Liam Pieper v Praze.
